Článek
Když někam vyrážíme, chodíme nalehko – maximálně s pitím a nějakou drobností k jídlu. Nepotřebujeme s sebou tahat plné krosny zásob. V naší zemi je civilizace téměř všude a my obvykle vyrážíme na vyhledávanější místa, kde o různé osvěžovny a občerstvovny není nouze. A tak tomu bylo i teď o víkendu, kdy jsme vyrazili na příjemný rodinný výlet.
Dáme si něco?
Počasí bylo fajn, výlet také a po chvíli jsme narazili na první stánek s občerstvením. Sice jsme zatím moc neušli, ale proč se na chvíli neposadit, nedat si něco k pití a třeba i něco malého k zakousnutí? Ty tři tyčinky, co máme v batohu, si přece necháme na později. Položíme si věci ke stolu a jdeme k okénku omrknout, co tu vlastně nabízejí.
Ne že bychom měli velký hlad, ale když se naskytne možnost, obvykle si něco dáme. Tedy alespoň jsme si to mysleli. Po chvilce však zjišťujeme, že tady si opravdu nic nedáme a raději půjdeme „o dům dál“, někam, kde je nabídka přece jenom trochu normálnější.
Hrozný výběr
Dívám se na vývěsní tabuli a začínám kroutit hlavou. Nabídka mě totiž vůbec neláká: smažené hranolky, smažené krokety nebo smažené cibulové kroužky. Pak tu mají smažený sýr v housce, případně drůbeží hamburger – zjevně ten prefabrikovaný „puk“ ze supermarketu, který je vším možným, jen ne kvalitním masem.
Nabídku doplňuje párek v rohlíku, ale zřejmě podobné kvality jako onen burger. Dále je tu langoš a vše završuje grilovaná klobása s chlebem. Takže tohle je výběr pro ty, kdo chtějí v rámci zdravého životního stylu ujít pár kilometrů.
Radši budeme o hladu než váš sortiment
Paní v okénku si všimla, že váhám, a hned se zeptala, co si dám. Protože jsem z nabídky byla docela vyvedená z míry a ani trochu nadšená, rozhodla jsem se pro upřímnost: „Radši budeme o hladu než váš sortiment,“ odpověděla jsem. Chtěla jsem něco, co není plné tuku a oleje – něco lehčího, zdravějšího, chutného. A to jsem v tomhle stánku prostě nenašla.
Takže se znovu balíme a jdeme dál, ani pití si tu nedáme. Nechceme podporovat někoho, kdo bez fritézy nedokáže nic připravit. Je to asi jen náš postoj, protože jiné rodiny tu vypadaly spokojeně a s chutí jedly.
Proč to nejde?
Chápu, že v „polních“ podmínkách se nedá uvařit žádné honosné menu. Ale proč neudělat aspoň něco zdravějšího? Musí být opravdu všechno plné tuku nebo se muset ponořit do fritézy? Nenapadne nikoho připravit třeba dobrý toast se šunkou nebo s masem? Co obložený bagel? A když burger, tak proč ne z hovězího masa? Vždyť to není nic složitého, v každém druhém food trucku to zvládnou.
Nejhorší je, že tenhle stánek nebyl výjimkou. Všechny další, na které jsme narazili, měly podobně „vyladěnou“ nabídku. Takže jsme skutečně raději „hladověli“ a snědli si jen tyčinky z batohu. Cestou domů jsme se stavili v normální restauraci a dali si chutné, kvalitní jídlo – cenově vyšlo jen o pár desetikorun dráž než ten zvláštní smažený sortiment bez pořádného masa, zato s vysokohorskou přirážkou.
