Článek
Vím, že rodiče mají peníze na účtu, že vlastní nemovitost, a já tak nějak čekala, že když jsem jedináček, že mi to prostě jednou odkážou. Brala jsem to jako samozřejmou, normální věc. Ne že bych se na to klepala, že bych to vyžadovala, ale čekala jsem to. Stejně jako jsem počítala s tím, že jednou svůj majetek odkážu svým dětem. No, ale ono je to všechno jinak.
Nic nedostaneš
A jednou jsme se tak nějak bavili, padlo téma dědictví a moji rodiče mě zcela šokovali, překvapili. Prý nemám počítat s tím, že bych něco dostala. Tedy něco možná ano: nějaké peníze z účtu dostanu určitě, ale s nemovitostí ať nepočítám. No, já vytřeštila oči a opatrně zjišťovala, co s tím hodlají dělat. Nejprve jsem začala mít strach, jestli nejsou v nějaké sektě, které by to snad odkázali. Nebo zda nemají nějaký záchvěv dobrosrdečnosti, že by dali peníze na charitu. Ale ne, nic z toho se nekonalo.
Budeme si užívat života
Řekli mi to zcela vážně, upřímně. Už to měli viditelně promyšlené. Svou nemovitost prodají, půjdou bydlet někam do nájmu, do menšího bytu. Peníze přisypou k tomu, co mají na účtu, a začnou si prý užívat života. No, moc jsem si neuměla představit, co je tím myšleno, tak mi to začali vysvětlovat.
Budou cestovat. Za jejich mladých let nemohli skoro nikam, pak se starali o mě, chodili do práce a neměli čas. No a teď mají chvilku do důchodu, budou mít čas, budou mít peníze, a tak je utratí za zážitky. Budou jezdit na poznávací zájezdy, na dovolené, prostě relaxovat a poznávat svět.
Myslí jen na sebe
Když mi to řekli, nechápala jsem. Říkala jsem si, že se zachovají jako ti rodiče, co nemyslí jenom na sebe, ale myslí na své děti. Ale oni ne—oni myslí jen a pouze na sebe. První dny jsem na ně byla naštvaná, hodně vykolejená, rozhořčená, a pak mě to pomalu přešlo. Pořád jsem ale v hlavě měla to, že oni vlastně myslí jen na sebe.
No a pak mi to došlo. Proč by ne? Vždyť celý život mysleli na blaho rodiny, abych se měla dobře, aby mi nic nechybělo. Vždy se obětovali ve prospěch mě jako dcery. Dělali pro mě první poslední, to stejné pro vnoučata. A že si teď chtějí trochu užít život a konečně myslet taky jen na sebe, na své blaho a radost? Jo, jsem z toho pořád vykolejená, ale jsem ráda. Tak to má být, zaslouží si to. Jsou to jejich peníze a měli by si s nimi udělat, co uznají za vhodné. Sami, podle sebe.
