Článek
Jsem ráda, že doba restaurací, kde si host musel vybrat ze sekce kuřecích, vepřových, hovězích a bezmasých jídel a k tomu si sám zvolit obvykle smaženou přílohu, je v mnoha hospodách dávno pryč. Pravda, jsou podniky, kde tenhle model pořád přetrvává, ale tam, kde pracuji, je to naštěstí už minulost.
Jídlo má sestavovat kuchař
A proč je dobře, že je tento trend v moderních podnicích minulostí? Protože jídlo má v první řadě sestavovat kuchař. Když ho vymyslí kompletně celé, popustí uzdu své kreativitě; host si může pochutnat, zkusit nové chutě a užít si něco neotřelého. Kuchař má díky tomu i volnou ruku v přípravě jídel, která může pravidelně obměňovat.
Jen se zamyslete nad tím, jak vypadaly jídelní lístky dřív: pět jídel z vepřového, pět z kuřecího, něco z hovězího. Obvykle jen plátky masa, nějaká směs nebo kapsy se sýrem. A přílohy? Hranolky nebo krokety, občas brambory, rýže a bramboráky. A to je celé. Kde je kreativita, kde je něco zajímavého? Odpovím za vás – vůbec nikde.
S jinou přílohou si to udělejte doma, my je neměníme
Občas se i u nás setkávám s lidmi, kteří si rádi objednávají jídlo „postaru“ a chtějí si talíř nakombinovat podle sebe. Až na výjimky jim to ale neumožňujeme. Tou výjimkou jsou například alergie na konkrétní složky nebo silný odpor k něčemu. Pokud si však někdo myslí, že tahle úprava s támhletou přílohou bude chutnat lépe než to, co vymyslel náš kuchař, má smůlu.
„S jinou přílohou si to udělejte doma, my je neměníme,“ odmítla jsem hostovu žádost poté, co jsem se mu pětkrát snažila slušně vysvětlit, že jídla prodáváme jako celek, jsou tak vymyšlená, vykalkulovaná, a jakékoli změny – až na zdravotní důvody – opravdu nejsou možné. Teprve tenhle rázný argument zabral a já jsem mohla konečně přijmout objednávku.
Náš zákazník, náš pán?
Má tohle známé heslo platit? Jistě, ale má své meze. Rádi vyjdeme hostům vstříc, pokud to jde, zároveň si ale chceme dělat věci po svém. Kdyby si každý upravoval menu podle sebe, nemusíme žádné sestavovat: mohli bychom jim rozdávat list papíru, ať kuchaři napíší recept, a on jim jídlo uvaří přesně podle jejich představ.
Takhle to ale v restauraci nechodí. Každá má svůj koncept jasně daný. Chce‑li si host talíř nakombinovat sám, ať navštíví podniky, které to umožňují. Kdo naopak věří našemu kuchaři, jeho zkušenostem, dovednostem a chutím, ať si objedná jídlo přesně tak, jak ho sestavil.
A jak to dopadlo s pánem, se kterým jsem se skoro hádala? Ne, že by přímo přiznal, že to takhle bylo lepší, ale chválou na našeho kuchaře nešetřil a dýško nechal slušné. Co z toho plyne? Host nemusí mít vždycky pravdu – zvlášť když nikdy nic jiného nezkusil a nemá s čím porovnávat.
