Článek
Když jsem na samoobslužnou pokladnu chodila sama, s pár věcmi, bylo to super. Vždycky jsem si to tam sama rychle namarkovala, zaplatila a byla z obchodu pryč dříve, než ostatní vystáli frontu. A pak jsem jednou šla na samoobslužnou pokladnu se svým synem. A řeknu k tomu jediné: není nic horšího.
Neseděla váha
To, že cestou k pokladně nakousal rohlík a také odpil trochu vody z lahve, jsem věděla. A tušila jsem, že nám nebude sedět váha. Ale riskla jsem to, třeba to není tak přesné. Bohužel bylo. Takže obsluha pokladen, přihlášení, storno – a to vše dvakrát. Kvůli tomu nápoji a opakovaně také kvůli sáčku s rohlíkem. Ale tímhle peklo neskončilo, obsluha k nám musela ještě dvakrát.
Špatný počet
Můj syn chce všechno dělat se mnou, obvykle mu v tom nebráním, ale tady to byla chyba. Strašně moc chtěl pokladnu obsluhovat, takže to byl on, kdo na displeji vybíral ovoce, zeleninu a pečivo. Vše šlo celkem dobře, než u baget omylem zmáčkl a potvrdil jiný počet. A co se stalo? No zase neseděla váha, takže zase volání obsluhy a další pořádný trapas.
Špatný kód
Nejen že chtěl obsluhovat pokladnu, on musel a potřeboval také skenovat čárové kódy. No, na tom na první pohled nic těžkého není. Tedy pokud nemáte zboží z výprodeje. Na něm je speciální cenovka, jiný čárový kód, který je potřeba naskenovat. A nastal problém: syn naskenoval ten normální, běžný. Takže nám neseděla cena, měla být o 30 procent nižší.
Jo, takže k nám šla obsluha už počtvrté, aby tuhle položku stornovala a my mohli načíst správný kód. Chvíli jsem ale přemýšlela, že snad tu desetikorunu rozdílu obětuji, ale pak jsem si řekla, že ne. Že obsluha tam je přece od toho.
S dítětem? Nikdy
Jasně, můžete namítat, že mu nemám dávat jídlo ani pití před zaplacením. Můžete namítat, že má dítě tiše sedět v košíku nebo stát u mě a na nic nesahat. Máte pravdu, ale tohle úplně není můj styl výchovy. Já se radši přizpůsobím a budu vědět, že na samoobslužnou pokladnu se synem už nikdy nepůjdu. Až půjdu, tak vždy jen na tu normální. Měli byste to stejně?
