Článek
Co je základem toho, abych v autě dojela domů v pořádku? Kromě určité dávky štěstí – holt neovlivníme, co udělají ostatní – je to i nutnost předvídat. Díky tomu můžeme snadno snížit riziko kolize a vyhnout se neštěstí.
Na silnicích ale potkáváme různé řidiče. I když mají všichni platné řidičské oprávnění, rozhodně to neznamená, že by všichni jezdili stejně. Někteří by si za volant nejspíš vůbec sedat neměli.
Silniční pirát je problém, ale…
Většina lidí by řekla, že největším problémem na silnicích jsou tzv. silniční piráti. Ti, kteří jezdí rychle, agresivně, neradi čekají a jednají důrazně. Ano, není to nic příjemného se s takovým řidičem potkat. Ale jednu výhodu to má: jsou předvídatelní. Spěchají, ženou se kupředu. Když se mi nalepí na kufr, vím, že jakmile budou mít příležitost, sešlápnou plyn a zmizí. Když předjíždějí, přidají plyn, aby předjeli co nejvíc aut najednou.
Jasně, je to nebezpečné chování, ale dá se odhadnout, co udělají. Navíc často dobře znají své auto, vědí, jaký má výkon, a umí ho využít. Nejsou to vyklepaní začátečníci, kteří nevědí, co dělat. A to může být do jisté míry i dobře.
Nepředvídatelní amatéři jsou nejhorší
Na opačné straně spektra stojí nepředvídatelní, vystrašení amatéři bez zkušeností. Nemyslím jen ty, kteří z autoškoly vyšli před pár týdny – těm rozumím. Získat praxi vyžaduje víc než jen pár desítek hodin s instruktorem, a to je v pořádku.
Mám na mysli lidi, kteří mají svoje auto většinu roku zavřené v garáži a vyjedou jen jednou za čas – třeba na návštěvu k rodině nebo do nejbližšího supermarketu. Tenhle člověk je nebezpečný sobě i okolí. Za rok najede pár stovek kilometrů, jakákoliv neobvyklá situace ho zaskočí a jezdí podle starých návyků, aniž by ho zajímaly novinky nebo změny v předpisech.
Mám strach
Z takových řidičů mám největší strach. Člověk nikdy neví, kdy udělají nějaký neočekávaný manévr. Kdy dají blinkr už při nájezdu na kruhový objezd, přestože nesjíždějí prvním výjezdem, kdy naopak na kruháku zastaví, kdy pojedou výrazně pomaleji, než je povoleno, zapomenou dát blinkr nebo se nepodívají do zpětného zrcátka, případně předjíždějí kamion, aniž by podřadili a přidali plyn.
Mám strach z těch, kdo se nechají vyvést z míry policistou řídícím dopravu na křižovatce, z těch, kteří nechápou řazení do pruhů, ignorují zipování a na parkovišti zaberou dvě místa. Když takového člověka potkám poprvé, říkám si, že si třeba později udělal řidičák a teprve se učí. Když ale takové potkávám u nás v ulici pravidelně, začínám přemýšlet, jestli se radši nezamknout doma a už nikdy nikam nejezdit.
