Článek
Každý host má dostat to, co si objedná. A je úplně jedno, zda je to nějaké zboží, nebo služba, nebo jídlo, nebo nápoj. Vždycky platí, že host si má důkladně vybrat, potom objednat a to má také dostat. Přesto se na své brigádě v pivnici často setkávám s tím, že hosté mají problém.
To není půllitr
V čem jsme jiní? V tom, že nepoužíváme klasickou míru, jako je tomu ve většině ostatních hospod. Tam, když si dá někdo pivo, může si vybrat, jestli chce 0,3 litru nebo 0,5 litru. Někde možná ještě nabízejí tuplák. Ale u nás? Žádný takový výběr nemáme. Kdo chce pivo, dostane míru 0,4 litru. Prostě „do čtyřky“, jinou sklenici ani míru nemáme.
Je to problém? Pro většinu hostů nikoli, ale občas se najde nějaký kverulant, který s tím má velký problém. Jako teď před pár dny. Přišel, koukal na naši velkou tabuli, kde je vše jasně a srozumitelně napsáno, vybral si ležák, objednal, zaplatil. A já mu ho načepovala a podala. V tu chvíli začal zkoumat sklenici, aby mi po pár desítkách vteřin rozhořčeně řekl, že to, co dostal, není půllitr piva. No, ten je ale bystrý, pomyslela jsem si.
To je v pořádku
Hned jsem slušně reagovala, že u nás nemáme půllitry, ale čtyřky. Že je to tak zavedeno od doby, kdy se podnik otevřel. Že jsme tím možná trochu specifičtí, ale hosté to u nás bez problémů akceptují. To ho moc neuklidnilo, pořád remcal, že pivo má být správně do půllitru. Chvíli něco brblal, ale když potom začal nadávat, že jsme ho vlastně ošidili a že to pivo je moc drahé, musela jsem reagovat už trochu rázněji.
Milý pane, přišel jste, studoval jste ceduli, na které je jasně uvedeno u každého piva, že je to 0,4 litru. Pokud umíte číst, jistě jste i pochopil, kolik toho piva dostanete. Já vám dala to, co jste si objednal, přesnou míru. Jestli s tím máte problém, zaplaceno to máte, já to klidně vyleji a můžete jít někam jinam, kde mají vaše oblíbené půllitry.
Náš zákazník, náš pán
A prý co si to dovoluji, že on je zákazník, on je pán a poroučí. Ha ha, to mě pobavilo. Zákazník je od toho, aby objednával — to, co mu nabídne majitel a provozovatel lokálu. Kde bychom byli, kdyby si každý host mohl diktovat, co a jak chce? Naše nabídka je jasná, srozumitelná. Jestli s ní má někdo problém, je tu jednoduché řešení – prostě nechodit.
I kdybychom to pivo čepovali do deckového hrnečku, je to naše volba, je to naše právo. Kdo s tím má problém, ať nechodí. Kdo to akceptuje, ať si dá. No, tento pán vše akceptoval jen z půlky. Po brblání to pivo stejně nakonec vypil, ale na dotaz, zda si dá další, odpověděl dle očekávání – další pivo pochopitelně nechtěl.
