„Tam jsou kabinky, nemusíte přede mnou exhibovat,“ upozornila jsem v šatně

Odjakživa jsem byla zvyklá, že ženy se převlékaly na jednom místě a muži na druhém. Se společnými šatnami jsem se setkala až nyní, v dospělosti. A že by mi to nějak vyhovovalo, to se rozhodně říct nedá. Neměla bych s tím až takový problém, kdyby mnozí jedinci věděli, jak se v takové šatně chovat.

Asi chápu myšlenku, že když jde do bazénu například celá rodina s malými dětmi, nemusí se dělit a oba partneři mohou být dětem nablízku. Odpadá tak nepříjemné rozhodování, jestli dítě půjde do šatny s maminkou nebo s tatínkem, a teprve potom se všichni sejdou u bazénu.

Druhým benefitem může být i úspora nákladů – stačí jeden centrální prostor se skříňkami, bez potřeby dvou samostatných vchodů a dalšího vybavení. Na druhou stranu, když na společnou šatnu navazují už oddělené sprchy, celé řešení tím tak trochu ztrácí smysl.

Ohleduplnost, slušnost, etika a etiketa – to jsou základní pojmy, které by měl každý znát a ve společné šatně je respektovat. Přijde mi přirozené přijít ke skříňce, vzít si plavky, přejít do převlékací kabinky a teprve odtud vyjít v koupacím úboru.

Po návštěvě bazénu by mělo vše proběhnout v opačném pořadí: dojít v plavkách (případně zabalený v ručníku) do kabinky a tam se převléknout do civilního oblečení. Jak jednoduché se to zdá, tak těžké to pro některé jedince zjevně je. Já se s tím setkávám prakticky při každé návštěvě bazénu.

Chodím plavat pravidelně a snad pokaždé se objeví někdo, kdo nechápe smysl kabinek a základní pravidla slušného chování v nich. Jestli má někdo pocit, že tím ušetří čas, klidně mu za ty tři ušetřené minuty dám pětikorunu. A jestli se chce někdo záměrně předvádět, může si být jistý, že nahých chlapů jsem už pár viděla, a když budu chtít vidět další, podívám se na svého manžela nebo na příslušné stránky na internetu.

Takže když se vedle mě začal postarší muž svlékat, už jsem se neudržela. Ani jsem se k němu neotočila, se sklopeným zrakem a při ukládání svých věcí do skříňky jsem nahlas vyhrkla: „Támhle jsou kabinky, nemusíte přede mnou exhibovat.“ Muž zamumlal klasickou arogantní odpověď, že se na něj přece nemusím dívat, a zřejmě to pro něj bylo vyřešené.

Vadí to jen mně? Rozhodně ne. Dokonce jde i o „mezistátní“ problém. Naše česká neschopnost dodržovat základní pravidla, myslet na slušnost a brát ohled na ostatní štve i Poláky. Například bazén v polském Prudniku zdvořile žádá české návštěvníky, aby se nepřevlékali ve společných šatnách, ale v kabinkách za závěsem. Ach, jak já se někdy stydím, že jsem Češka…

Zdroj: https://medium.seznam.cz/clanek/lina-klimarova-cesti-hanbari-v-polskych-bazenech-cesi-nechodte-nazi-vyzyvaji-polaci-53744