Článek
Jakmile se trochu oteplí a vysvitne sluníčko, vyrážíme na kolo. Letos jsme to stihli už dvakrát a doufáme, že počasí nám bude přát čím dál víc. Ne, nejezdíme žádné extrémní trasy, nemotáme se s dětmi po silnicích. Prostě pohodová vyjížďka po cyklostezce v okolí. Cestou se zastavíme třeba někde na oběd, limonádu nebo mošt v občerstvovnách, které mají zrovna otevřeno. Děti se tam vyblbnou, my si trochu odpočineme a pokračujeme dál.
Ano, mají i pivo
Že si většina cyklistů dá pivo, považuji za poměrně běžné. Ani já na tom nevidím nic tak divného. Než ale někdo začne moralizovat a kázat o zákonech, ráda bych připomněla, že v mnoha západních zemích je úplně normální dát si jedno či dvě piva a sednout za volant. U nás, kde se nulovou tolerancí stále řadíme spíše na „východ“ a dáváme tak najevo, že si sami sobě nevěříme, si nemůžeme dát pivo ani při řízení auta, ani při jízdě na kole.
A kolik cyklistů tohle pravidlo skutečně dodržuje? Minimum. A ano, uznávám, když jedeme jen s partnerem, také si někdy dáme malou desítku na osvěžení. Ale když jedeme na kolo s dětmi? V žádném případě. I když nás jedno pivo nerozhází, náhoda je blbec a nechceme riskovat, že se něco stane a my z toho budeme mít průšvih. Jenže zjevně jsme v tomhle ohledu výjimka.
Z jednoho piva několik
Nechci moralizovat. Pokud někdo jede s dětmi a místo limonády si dá jedno pivo, je to jeho věc. Jak říkám, jediné slabé pivo s většinou lidí nijak výrazně nezamává. Problém nastává ve chvíli, kdy cyklista nezná svou míru a z jednoho piva je jich najednou několik. Tím už výrazně překračuje i na západě běžně stanovené hranice. Schopnost reagovat se snižuje, zatímco sklon přeceňovat vlastní síly roste.
To chcete jet s dětmi na kole takhle opilý?
Když potom vidíte rodiče, který se značně váhavým krokem blíží ke svému kolu, aby do sedačky posadil své dítě a vyrazil, musíte zasáhnout. A když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém. „To chcete jet s dětmi na kole takhle opilý?“ chytla jsem ho za ruku, když už chtěl do sedačky usadit svou malou dcerku. Zamumlal něco ve smyslu, že je v pohodě. Jenže to už se ke mně přidal i můj manžel a z dálky nám vyjádřili podporu další cyklisté, kterým to rovněž nebylo jedno. Za prvé proto, že tady skutečně hrozilo nebezpečí, a za druhé – takový opilý „hlupák“ je přesně voda na mlýn těm, kdo brojí proti tomu, aby si někdo dal na celodenním výletu jedno či dvě piva.
Muž vypadal, že si z našich výtek nic nedělá. Vytáhla jsem tedy mobil a pohrozila, že zavolám policii. Vysmál se mi. Tak jsem vytočila 156, linku městské policie, a popsala, kde jsem, co se tu děje a k čemu se schyluje. Mezitím můj partner a několik dalších bránili muži v tom, aby dcerku na kolo naložil. Situace gradovala. Během pěti minut dorazila hlídka, vysvětlili jsme jim v pár větách situaci a nechali je konat svou povinnost. A ať si toho „muže“ vezmou do parády.
A jak to dopadlo?
Nevím, já udělala maximum, co jsem mohla. Chtěla jsem ho zastavit, protože takhle opilý by opravdu jet nezvládl. Dál už to bylo na policii. Když jsme odjížděli, ještě se tam s ním o něčem dohadovali. Jak to nakonec dopadlo, nevím, ale večer jsem projela internet a žádnou zprávu o nehodě opilého cyklisty s holčičkou v sedátku jsem nenašla. A jsem za to vážně ráda.
Zdroj:
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/auto/alkohol-za-volantem/r~789444701e1811ed93abac1f6b220ee8/
