„To je dost, že jste sem konečně dorazila,“ vytkla jsem apatické prodavačce

Samoobslužné pokladny? Jasná volba. Nemusím stát ve frontě, nemusím být v kontaktu s nepříliš nadšenou pokladní, nemusím rychle a zbrkle vykládat zboží na pás a pak ho hned uklízet. Kdyby byly ve všech obchodech, bylo by to ideální. Teď obvykle nakupuji tam, kde je mají, protože mi to vyhovuje. To ale neznamená, že bych je pokaždé velebila. Negativa samozřejmě existují – a jedno z nich je paradoxně opět založeno na lidském faktoru.

Když máte v košíku zboží, které není nijak „problémové“, je nákup přes samoobslužnou pokladnu naprostá pohoda. Prostě si vše namarkujete, zaplatíte, naskládáte do tašky a odcházíte. Problém nastane, pokud je mezi položkami něco, co vyžaduje schválení.

Člověk by čekal, že půjde hlavně o alkohol. A je jedno, zda se jedná jen o jedno pivo nebo celý karton lihovin. Prodavačka prostě musí zkontrolovat váš věk a na pokladně odsouhlasit, že si podobné zboží koupit smíte. Nejde ale jen o alkohol – problémem mohou být i různé čističe. Až budete chtít například vydrhnout toaletu, koupíte si přípravek a na samoobslužné pokladně se objeví nápis „Vyčkejte na obsluhu“, aspoň budete vědět proč.

Existují obchody, kde má obsluha všechny samoobslužné pokladny napojené na centrální monitor. Takové úkony jako schválení věku dokáže potvrdit i na dálku, aniž by musela osobně k zákazníkovi. Když se jí na obrazovce rozsvítí, že někdo markuje alkohol nebo čistič, snadno omrkne, kdo u kasy stojí, a položku bez zdržování schválí. Ne všude je to ale tak pokrokové.

Na obrazovce mé samoobslužné pokladny se tedy rozsvítila informace, že mám počkat na obsluhu. Předpokládala jsem, že někde u centrálního monitoru se prodavačce objeví hláška, že pokladna číslo 3 vyžaduje zásah. Nic se však nedělo. Já tam stála, čekala – a obsluha nikde. Co teď?

Neznalá poměrů v daném obchodě jsem poslušně čekala, jak mě k tomu vyzývala pokladna. Vedlejší zákazník, očividně znalý situace, hned věděl, co dělat. Měl pár lahví piva, takže si pro obsluhu okamžitě sám došel, aby mu nákup potvrdila. A já zvědavě koukala, jestli si všimne i mě.

Nakonec si mě všimla. „To je dost, že jste taky dorazila,“ utrousila jsem k apatické prodavačce. Stála jsem tam dobré dvě minuty – a nebýt pána, který čekat nechtěl, možná bych tam byla doteď. Proč? Protože když mi pokladna píše „vyčkejte na obsluhu“, předpokládám, že personál přijde sám. Když je potřeba manuální potvrzení, měla by být prodavačka poblíž. Že můj nákup neproběhl tak hladce jako jindy, nezazlívám samotné pokladně, ale lidskému faktoru. Konkrétně paní, které se evidentně nechtělo dělat svou práci. A pán, který si pro ni okamžitě šel, mě jen utvrdil v tom, že podobné situace jsou tam na denním pořádku.