Článek
Nákup v second handu nebo v bazárku? Proč ne. Když jsou to minimálně nošené, hezké kousky, nemám problém je koupit – pro sebe, partnera i děti. Občas však, hlavně na internetu, narazím na vyložené podvody: prodávající zboží vůbec nemá, nebo naprosto lže o tom, kolik stálo a za kolik se dá pořídit.
Desítky nabídek
„Maminka na mateřské rozprodává dětské oblečení.“ Neodolám, otevřu nabídku a prohlížím. Vypadá téměř jako nové, což paní také u každého kusu zdůrazňuje. Některé kousky se mi líbí a uvažuji, že bych je synovi koupila. Ani cena na první pohled nevypadá zle – pár desítek korun není velká investice, zvlášť když u každého kusu stojí, že původní cena byla třikrát až pětkrát vyšší.
Vše vypadá slibně, jen se mi nechce věřit, že tričko, které prodává za 60 Kč, stálo původně 300 Kč. Je to běžné dětské oblečení; tolik stojí leda vyloženě značkové modely. Váhám, protože mi na tom něco nesedí.
Začínám hledat
V dnešní době stačí vytáhnout telefon, vyfotit konkrétní kousek a hned zjistíte, odkud je a za kolik se prodává. Nestačím se divit: několik kousků najdu nové jen o 10 – 20 korun dražší. Jasná volba – koupím si je radši rovnou nové, nenošené a čisté.
Pak zkusím další tričko. Paní ho nabízí za 50 Kč, „původní cena 200 Kč“, ale já ho nacházím za 39 Kč – přesně ten samý model, stejná velikost, stejný potisk. Je ve výprodeji, ale moji velikost mají. Mám jasno: od téhle paní nekoupím nikdy nic, ani kdyby to rozdávala zadarmo.
Nikoho to nezajímá
Takové praktiky mi vadí, a tak paní píšu: přijde vám normální prodávat nošené tričko dráž než nové a ještě lhát o původní ceně? Odpoví, ať se starám sama o sebe – očividně je jí to jedno.
Kontaktovala jsem i provozovatele platformy. Odpověděli, že pokud nejde o podvod typu „zboží neexistuje nebo nedorazí“, nemohou ceny ani deklarované slevy ovlivnit. Poslala jsem konkrétní příklady, ale paní prodává dál, jako by se nic nedělo. A mně je líto každé ženy, která jí na to skočí a koupí „se slevou“, jež ve skutečnosti neexistuje.
Kde je morálka a svědomí?
Když něco prodávám já, spíš se bojím nasadit zbytečně vysokou cenu, takže raději volím nižší. Jsem ráda, že věc nemusím vyhodit a ještě ji někdo unosí. O to víc mě znechucuje paní, která si z bazaru dětského oblečení udělala regulérní byznys. Kde je svědomí, kde je morálka? Asi někde pryč. Pokud chce „madam nenasytná“ vydělávat, ať si založí e-shop – tam by ovšem u ČOI a dalších rychle narazila, kdyby se ukázalo, jak s cenami manipuluje.
