Článek
Jistě to znáte: přijdete do restaurace, sednete si a objednáte si. Po vás přijdou další lidé, posadí se k vedlejšímu stolu a také si objednají. Potom jde obsluha s jídlem a jako první ho dostane stůl, který přišel po vás. A vy teď máte dvě možnosti: buď zapojíte to, co máte na krku, a trochu se zamyslíte, nebo si začnete stěžovat. Hosté, které jsem zrovna obsluhovala já, bohužel zvolili tu druhou cestu.
Kuchyně funguje, jak má
Spousta hostů si myslí, že se v kuchyni vyřizují objednávky postupně: nejprve se dokončí jedna, potom se začne dělat druhá a teprve poté třetí. Kdyby to tak bylo, dostali by poslední lidé, co přijdou na večeři, svoje jídlo tak akorát v čase snídaně. Takhle to v restauračních kuchyních nefunguje. Tam se vaří hned několik objednávek najednou – právě proto, aby hosté mohli být co nejdřív obslouženi.
A kdo někdy vařil něco víc než třeba čaj a míchaná vajíčka, ví, že různá jídla se připravují různě dlouho. Zvlášť když k tomu připočteme fakt, že i večer máme k dispozici několik hotovek, které jsou de facto připravené – jen se nandají na talíř a mohou z kuchyně odletět doslova za pár desítek vteřin.
Slečno, dva stoly přišly po nás a dostaly jídlo dřív
A tak obsluhuji, přijímám objednávky, posílám je do kuchyně, beru talíře a nosím je ke stolům. Přinesu jídlo k jednomu stolu, potom k druhému a následně vidím, jak si mě jiný host volá zdviženou rukou a očním kontaktem. Jdu k němu a on mi vyloží svůj problém: „Slečno, ty dva stoly přišly až po nás a dostaly jídlo dřív,“ stěžovali si hosté v restauraci.
„Ano, to je možné,“ potvrdila jsem a vysvětlila, že příprava různých jídel trvá různě dlouho. A pokud mají na mysli ty dva stoly, které jsem právě obsloužila, oba si objednaly pokrmy ze sekce takzvaných hotových jídel. V tu chvíli nikdo nezačíná vařit svíčkovou ani dávat péct výpečky – všechno už je hotové, stačí jen nandat. A to lze udělat hned; není důvod čekat, až na ten stůl „přijde řada“.
Hlavně ať čekají ostatní
Hosté sice pochopili, že jejich steak se bude připravovat o něco déle než nandání svíčkové nebo výpečků se zelím a knedlíkem, přesto nebyli spokojeni. A naplno se tak ukázala jejich typická česká nátura. Nešlo vůbec o to, že museli čekat na přípravu svého steaku – to chápali; věděli, že aby byl dobrý, nějaký čas to prostě zabere.
Trvali však na tom, že přišli dříve, a měli tedy nárok dostat jídlo dřív než ostatní. Vůbec tedy nešlo o jejich čekání, ale pouze o to, že ostatní, kteří si objednali již hotové jídlo, čekat nemuseli. Vadilo jim, že ostatní to mají hned. Na to jsem dokázala říct jen to, že v profesionální kuchyni to tak chodí: objednávky se vydávají hned, jak je to možné, a nedělá se pořadník podle příchodu. Pořadí určuje připravenost jídel. Takže ano, je běžné, že ten s hotovkou má talíř před sebou dříve než ten se steakem. A je to naprosto normální věc.
