Článek
Noční můra každé matky přichází ve chvíli, kdy má podezření, že její potomek je nemocný. Nudle u nosu, kašel, teplota, únava, apatie. Neklamné známky toho, že se něco blíží. A že se na několik následujících dní zcela naruší fungující denní režim.
První kroky každé matky pochopitelně vedou do ordinace dětského lékaře. Tedy do čekárny. I já jsem zde už trávila několikrát desítky minut. Není to celkově ani nic příjemného ani nic pohodlného. Ale je to zajímavá sonda do života ostatních matek.
Apatická matka
Její dítko je sice nemocné, ale jí je to úplně jedno. Sedí a nechává své dítě řádit po celé čekárně. To má nudli u nosu, neustále kašle, ale s ní to asi nehne. Apatická matka si patrně myslí, že všichni ostatní tam jsou se stejnou nemocí, a tak tu „jejich“ chytit nemůžeme. A naopak. Nebo si je sice vědoma rizik, ale je jí to úplně jedno.
Matka předbíhalka
Pořadí pacientů určuje buď to, v jakém sledu došli do čekárny, nebo je tu zdravotní sestra, která si je vyvolává. Každý systém má své pro a proti. Nespokojená s oběma je však matka předbíhalka, která se snaží i přes svůj pozdní příchod předběhnout jiné pacienty, nebo před nimi předat sestře kartičku pojišťovny. Na konfrontaci reaguje obvyklým „já si nevšimla“. Realita je ale jiná, dělá to záměrně.
Klepající matka
Na dveřích je cedulka o neklepání, přesto si tahle matka myslí, že pro ni neplatí. Kdo ví, co se jí honí v hlavě. Buď má pocit, že ona je něco víc a zrovna problém jejího dítěte nevydrží pár minut navíc, nebo má pocit, že nás pět dalších tu čekáme už několik hodin před zavřenou prázdnou ordinací, ve které nikdo není. A ona, spasitelka, zaklepe a upozorní lékaře, že tu má pacienty.
Matka telefonistka
Plete si čekárnu s telefonní ústřednou. Musí totiž všem rychle oznámit, že je její dítko nemocné. Pochopím, když někdo vyřídí rychlý hovor do práce s tím, že nepřijde nebo přijde později. Ale kamarádky, babičky, prababičky, tetičky i strýčkové jistě vydrží pár hodin bez informace, že nejmladší z rodu má kašlíček a rýmičku.
Matka lékařka
Kdo ví, proč ta je vůbec v čekárně, když přesně sama nejlépe ví, co jejímu dítěti je. Když podle příznaků nejenom přesně diagnostikuje léčbu, ale také už dobře ví i to, jaká má být nejlepší medikace. Svému chování nasadí korunu ve chvíli, když odchází z ordinace nespokojena proto, že pediatr její názor na diagnózu a medikaci nesdílí.
