U dětských lékařů chybí respekt k malým pacientům i jejich rodičům

Když dítě onemocní, začíná kolotoč problémů. Zavolat do školky, že nepřijde. Zavolat do práce, že nepřijdu já. A potom vyrazit k lékaři, aby provedl diagnózu a přišel s návrhem léčby. Nic proti lékařům, ať už jde o pediatry, nebo praktiky. Jsou to profíci se vzděláním a praxí a nikdy by mě nenapadlo mluvit jim do práce. A pokud s jejich medicínským pohledem nejsem dlouhodobě spokojena, mám možnost volby – jít k jinému.

Ale není to jenom o medicíně. Problém nastává, když chodíte s dítětem ke skutečnému profíkovi, kterému ale do dokonalosti přece jenom něco schází. Z medicínského hlediska mu není co vytknout. Z osobního pohledu je to horší. Lidskost, empatie, to jsou věci, které u pediatra očekávám jako naprostou samozřejmost. Ale neděje se tak.

Znovu opakuji, nemám medicínské vzdělání, nemám praxi a internet rozhodně nepovažuji za studnici vědění, pokud jde o dětské nemoci a zdravotní problémy. Co řekne náš dětský lékař, je pro mě svaté. S čím mám ale problém, je jeho chování. Kdy jindy se bude v člověka formovat názor a postoj k lékařům než v útlém věku? Kdy jindy se začne malý človíček rozhodovat, zda k lékaři půjde rád, nebo s odporem?

Jakmile chybí respekt, empatie a kamarádský přístup, nastává problém. Už u nás doma. Stačí zmínka o cestě k lékaři a nastává problém. Dítě není hloupé, hned se mu vybaví všechny negativní vzpomínky. A mě také. A jsem si jistá, že to můj syn ze mě prostě cítí. Ano, vím, celé situaci to nepřidá. Ale neumím to potlačit.

Samotná cesta k lékaři, čekání v čekárně, vyvolává negativní emoce a obavy. Vše vyvrcholí samotným vyšetřením, které je sice profesionální, stejně jako samotné stanovení diagnózy. Ale chybí kamarádský přístup, respekt, empatie, příjemné vystupování. Drobnosti, které nemusí od návštěvy lékaře odrazovat.

Přijdu do restaurace, obsluha se na mě usmívá. Jdu do obchodu, pokladní prohodí pár slov. Jedu autobusem, řidič je milý. Jsem v práci, kolegové jsou v pohodě. A potom přijdeme k doktorovi, který svým chováním zcela odrazuje od jakékoliv další návštěvy, přitom z jeho slov je patrné, že je správné, že jsme s návštěvou neotáleli? Co si o tom mám myslet?

Milý pane doktore, jste profík, ale pokud vás vaše práce nebaví, nedělejte ji. My máme možnost volby a až pomyslný pohár přeteče, už bude před prázdnou čekárnou pozdě měnit svoje chování. Nebude ke komu se dobře, empaticky a s respektem chovat.

Ale chápu, že když je v naší zemi nedostatek pediatrů, prázdnou čekárnu patrně nebudete mít nikdy. I proto si stále můžete dovolit chovat se k pacientům tak jako doposud. A je na nás, zda to překousneme, nebo ne. Když nás jinde nevezmou, překousnout to musíme. Bohužel.

Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-nedostatek-pediatru-chce-stat-resit-pomoci-lekaru-z-nemocnic-40443535