„Vážená, řekněte si manželovi, mně se nechce,“ odbyl mě hodinový manžel

Poptat si řemeslníka na drobnou práci nebo opravu je ta největší chyba, jakou můžete udělat. Nejenže vás odbude s tím, že nemá čas, ale i když vám něco slíbí, musíte ho několikrát uhánět a on stejně nepřijede.

Trochu to chápu. Když má možnost pracovat na větších zakázkách, jako jsou kompletní rekonstrukce, nechce se mu jet k někomu, komu za deset minut opraví odpad u dřezu a dostane za to pár stovek na pivo. Naštěstí však existují služby hodinových manželů. Jenže jak se zdá, i ti se zdráhají přijet udělat práci, kterou normálně nabízejí a která je v „popisu“ jejich činnosti.

Přijdu k umyvadlu, otočím kohoutkem, pak ho vypnu a najednou slyším, jak někde něco kape. Podívám se pod umyvadlo a vidím malou „povodeň“. Odpad pod umyvadlem netěsní a protéká. Uklidím koupelnu, dám pod umyvadlo kýbl a zkouším to nějak vyřešit. Povolím, utáhnu, vyzkouším… a je to ještě horší.

Pak přichází na řadu můj partner. Ani on si s tím moc neví rady – odpad pořád teče. Fajn, je jasné, že budeme potřebovat nový. Jenže nemáme ten obyčejný plastový, jako má každý druhý. Máme méně tradiční nerezovou „designovku“. A partner si netroufá měnit ji svépomocí; bojí se, aby voda pak netekla někde jinde.

Obvolám pár řemeslníků, ale ti mě rovnou pošlou k šípku. Sice se živí jako instalatéři, ale drobnosti nedělají. Mám se ozvat, až budeme rekonstruovat koupelnu nebo kuchyň – to prý rádi přijedou udělat odpady i vodu. Melouchy za pár stovek na krátkou chvíli je nezajímají, nechtějí tím ztrácet čas.

A tak hledám hodinové manžely. Na každém webu mají napsáno, že dělají drobné instalatérské opravy, že mění a opravují sifony. Co je psáno, však nemusí být dáno, jak se brzy dozvím. Všude slyším jen, že nemají čas, nebo že by mohli přijet až za několik týdnů (jestli vůbec). A ještě se diví, že se s tím nespokojím. Jak by taky ano? Nabízejí tyto služby, tak by je přece měli vykonávat.

Po několika slušných odmítnutích ale přichází tvrdší kalibr. Nevím, jestli to označit za upřímnost, nebo hulvátství. V telefonu jsem slyšela jen: „Vážená, řekněte si manželovi, mně se nechce,“ a hodinový manžel prostě zavěsil. Ach jo. Co teď? Mám to znovu obvolávat a nabízet tisícovku na ruku bez papíru, aby se někomu vyplatilo přijet omrknout náš sifon a případně ho opravit či vyměnit? Nebo se smířit s tím, že do konce života budeme mít pod umyvadlem kýbl, do kterého bude odkapávat voda?

Zkusila jsem ještě napsat výzvu na sociální sítě, do skupiny našeho města. Zda někdo o někom neví, nebo jestli by to někdo rovnou sám nepřijel vyměnit. A hle – za půl hodiny se ozval domácí kutil, že by to přijel omrknout, a domluvíme se. Skutečně přijel, pokusil se nejdřív sifon opravit, ale nakonec jsme koupili nový. Všechno vyměnil, řekl si o pár stovek na pivo a bylo hotovo.

A ponaučení? Když řemeslníci nemají o zakázky zájem, musí je holt zastoupit někdo šikovný, kdo si rád přivydělá. Ví, jak na to, a chová se slušně. A že to nezvládl můj partner? No a? Kolik z vás umí opravit počítač? On jo!