Článek
Saunu mám ráda. Jak klasickou finskou, tak i bio saunu s nižší teplotou, nebo infra, či parní saunu. Kdekoliv mohu prohřát své tělo a prospět svému zdraví, tam se ráda vracím. Bohužel mi celý zážitek kazí ostatní návštěvníci. Návštěva sauny má být i o psychické pohodě, i o tom, že si odpočinete. Vzhledem k tomu, co se tam děje, se to úplně nedá.
Ach, ti chlapi
Jsou sauny, které jsou vedené ryze jako společné. A potom sauny, kde může být jasně stanoveno, kdy mohou ženy, kdy muži a kdy páry. Společná varianta bývá nejčastější, a tak pokud neplánuji návštěvu sauny dlouho dopředu, stává se mi hodně často, že jdu na den, kdy je saunování takzvaně společné. Kdy do sauny mohou jak muži, tak ženy.
Osobně mi to nedělá žádný problém. Nahota je přirozená věc, ručník nebo osuška je samozřejmost. A hlavně, chodím tam primárně kvůli zdraví a odpočinku. Bohužel, ne každý to tak má. Ve dnech a hodinách, které jsou označeny jako „společné“, často znejistím, zda jsem nepřišla na čas, který je vyhrazený primárně pro muže. Obvykle tam nejsou žádné páry, žádné samotné ženy, jenom muži.
No, co už, nedá se nic dělat. Prostě tam budu jediná žena. To bych ještě nějak dokázala přežít, když bych na sobě necítila ty podivné pohledy starých, oplzlých mužů. Někdy si říkám, že jejich cílem není saunování jako takové, ale doufají, že zde narazí na ženy, které mohou očumovat. Na očích člověk vidí, kam pohled míří. Také není náhoda, když si vybírají místa s ideálním výhledem, nebo kdy se rozhodnou vejít či odejít ze saunovací místnosti.
Ženy nejsou o nic lepší
Na první pohled se nabízí řešení – hodiny nebo dny, vyhrazené výhradně pro ženy. Ale ani tady nemám vyhráno. To, že jsem v sauně výhradně mezi ženami přece neznamená, že všechny ženy zde jsou výhradně heterosexuální orientace. Mohou zde být ženy lesby, nebo bisexuálky. A to znamená, že je také mohu zajímat. A ano, zajímám.
Je to stejné, jako v hodinách, které jsou vyhrazené výhradně mužům. I v tuto chvíli na svém těle cítím nějaké ty pohledy, tentokrát ale ne od návštěvníků, ale od jiných návštěvnic. A že by mi to bylo příjemné, to se říct rozhodně nedá. Naštěstí, stejně jako u těch chlapů, to zůstává vždy jen u těch pohledů.
Řešení? Leze do peněz
Řešení je jednoduché, ale dost leze do peněz. Soukromé sauny. Tolik peněz, abych si ale sama mohla zaplatit dvě hodiny v soukromé sauně, na to prostě nemám. Už těch pár stovek v té veřejné mi přijde docela dost. Natož platit soukromou. A tak mi nezbývá než tělu prospívat jen fyzicky, protože o nějakém psychickém uvolnění mluvit nemůžu.
