Článek
Žádný obchod nechce, aby mu tam lidé kradli, ale někdy tomu vyloženě nahrává – třeba tím, že umožní zákazníkům sami si vážit ovoce a zeleninu. Že se při tom nedá podvádět? Ale dá, hned dvěma způsoby. Už jsem se setkala s tím, že si někdo zvážil sáček s plodinami a pak do něj ještě pár kousků přidal. A teď jsem viděla druhý podvod, kdy muž záměrně stiskl na displeji něco jiného, než co měl v sáčku na váze.
Vybral si něco jiného
Ten podvod je jednoduchý, a přitom snadno odhalitelný. Divím se, že někdo má náturu to vůbec zkusit – kdykoli si toho může všimnout pokladní, když markuje sáček s broskvemi, ale na displeji se jí rozsvítí, že právě namarkovala cibuli. Přesně takto to udělal muž, který si vážil své ovoce.
Na váhu položil pytlík s několika broskvemi. Na displeji přepnul z ovoce na zeleninu a já už začala propadat panice – myslela jsem si, že je to jeden z těch, kdo neví, co dělá, a budeme tam dlouhé minuty čekat. Ukázalo se však, že ví velmi dobře. Do segmentu zeleniny šel záměrně: cibule je výrazně levnější než broskve. Našel ji, stiskl a nalepil na sáček štítek. Místo zhruba 70 Kč tak měl platit jen 20 Kč. Slušně „ušetřených“ 50 korun, jen co je pravda.
Teď jste jim to natřel
Na konflikty už kašlu – kdykoli jsem se v něčem angažovala, skončilo to hádkou. Člověk, který si záměrně nakliká cibuli místo násobně dražších broskví, se nezmění jen proto, že ho upozorním. A tak jsem, když jsem stála přímo za ním, jen velmi hlasitě pronesla:
„Teď jste jim to natřel. Je vidět, že víte, co je slušné vychování. Snad máte děti a vnoučata, aby tenhle genofond zůstal zachován.“
Koukal, já taky
A to bylo vše. Nasadila jsem apatický výraz, jako by se mě to netýkalo. Pán na mě zíral, očividně překvapený, že jsem ho viděla, a ještě to komentovala. Udělal krok stranou, já přistoupila k váze a zvážila si své zboží. Ještě jsem po očku sledovala, jestli se v něm náhodou nehne svědomí a nepůjde to převážit, ale kdepak.
Vložil do košíku svůj pytlík „cibule“, která nápadně připomínala broskve, a odjel. Patrně vstříc dalšímu dobrodružství v tom, jak by mohl ten velký zlý supermarket, do něhož šel dobrovolně nakoupit, připravit o další peníze – výměnou za možnou ostudu, až se na to jednou přijde. A já si myslím, že ono se na to jednou přijde.
