Článek
Než vyrazíte nakupovat do supermarketu, zjistěte si, kdy začíná akce. Možná se vám to nezdá až tak důležité, protože slevy nevyhledáváte, ale věřte, že to má svou důležitost. A dost velkou. Někde začínají akce v úterý, jinde ve středu, v jiném obchodě ve čtvrtek. Běžné jsou ale i akční víkendy, akční pondělky nebo vybrané dny v týdnu. Vyznat se v tom není snadné, ale je dobré se do toho ponořit a celý systém pochopit. Ušetří vám to hlavně nervy.
Nakonec je fajn prolistovat i ten leták. Ne proto, abyste věděli, co můžete koupit se slevou, ale abyste zjistili, co v obchodě bude chybět. Čím větší sleva a nižší cena, tím větší šance, že zboží nebude. Takže až stejně jako já půjdete kupovat máslo, zjistíte, že je v akci a že na vás v obchodě čeká jen prázdný regál.
Boj o vše
Den, kdy začíná slevová akce, je den D. Vše začíná už ráno, deset minut před otevřením obchodu. Zástupy lidí se řadí u vchodu a jsou připraveny se svými nákupními košíky vyrazit do akce. Jakmile se dveře otevřou, nastává boj. I když množství zboží na paletách viditelně převyšuje počet lidí, nikdo se nechová jako člověk. Každý se chová jako zvíře, které chce urvat svůj podíl. S každou další hodinou množství akčního zboží ubývá. Naštěstí ubývá i kupujících, ale jejich drzost zůstává stejná, ne-li větší.
„Vraťte ten jogurt zpět do mého košíku“
Jdu po obchodu, tlačím nákupní vozík. Zamířím k regálu s jogurty, vidím akci a poslední dva kelímky. Šlo o značku, kterou kupuji normálně, tak proč nevyužít slevu? Otevírám vitrínu, beru poslední dva jogurty a vkládám je do košíku. Super, mám, co jsem potřebovala, a ještě ušetřila asi 15 Kč.
Pokračuji v nákupu, koukám po sýrech a uzeninách. Nechávám košík stát na kraji uličky a jdu si nabrat balení šunky. Vracím se ke košíku a co nevidím? Nějaká drzá starší paní právě bere oba mé jogurty z mého košíku. Udělám dva rychlé kroky, zablokuji jí cestu a ptám se, jestli to myslí vážně.
Ne, nespletla jste se!
Její vysvětlení bylo asi stejně věrohodné, jako když školákovi sní úkol pes. Prý si jen spletla nákupní košík. Fajn, to se asi může stát, ale omyl obvykle funguje tak, že něco do cizího košíku přidám, ne že z něj věci vyndávám! Ještě nikdy se mi nestalo, že bych si spletla košík do té míry, že bych z něj něco vyndávala a vracela do regálu. Nebo snad rovnou s cizím košíkem vycouvala k východu a odjela?
Chápu, že paní už na jogurty nezbylo, že jsem jí poslední dva možná vzala přímo před nosem. Ale to ji přece neopravňuje k takovému chování. Copak nejsme lidi? Copak slova jako etika a etiketa už neexistují? Pokud jí šlo o levný jogurt, mohla přijít už ráno. Mohla si vzít v práci volno, mohla se pobít s ostatními a vzít třeba celý karton a ušetřit celých 70 korun. To by se jí určitě vyplatilo…
