Článek
Ruší vás děti ve vlaku? Mě někdy ano, někdy ne. Záleží hlavně na tom, co dělají, jak při tom hlučí a jak se je snaží ukočírovat rodiče. Pokud vidím snahu rodičů potomka zvládnout (což se při delší jízdě často nedaří), jsem tolerantní. Když ale nastává pravý opak, takové dítě mi docela vadí. A nedávno jsem zažila situaci, která pro mě byla úplně nová.
Nudící se dítě
Když se dítě ve vlaku nudí, snaží se nějak zabavit. Je jasné, že sebou začne trochu šít, všechno zkoumá, případně někam chodí, otevírá odpadkové koše nebo sklápí sedačky. Prostě normální pokus zahnat nudu, protože – co si budeme povídat – ve veřejné dopravě se často nic zajímavého neděje a pohled z okna omrzí velmi brzy.
Takového nudícího se kluka jsem ve vlaku potkala i já. Seděl se svou maminkou naproti přes uličku a dělal všemožné věci, aby se zabavil. Nic z toho však nepřekračovalo únosnou mez – prostě zvídavé, blbnoucí dítě, které už se nemůže dočkat, až cesta skončí. Jeho matka to ale viděla jinak.
Rázné napomínání
A matka? Ta seděla zahleděná do svého mobilního telefonu. Nevím, co přesně na něm dělala, ale podle typického pohybu palce po displeji stále dokola sjížděla sociální sítě a otvírala další a další příspěvky.
Jen občas zvedla oči od svítící obrazovky a docela rázně na kluka křikla, ať se uklidní, sedne si a je v klidu. Překvapilo mě, jak na slovo poslechl – asi je na takový dril zvyklý. Jenže jako každé dítě to nevydržel dlouho a po chvíli zase hledal způsob, jak se zabavit. A následovalo další pokárání. Tahle situace se opakovala stále dokola.
Vy se očividně taky nudíte, když jste jen na mobilu
Když to bylo asi popáté, už jsem to nevydržela. Podívala jsem se na onu matku a ve chvíli, kdy se naše oči setkaly, pronesla jsem: „Vy se očividně taky nudíte, když jste jen na mobilu.“ Zakroutila hlavou, znovu se na chvilku zahleděla do displeje, ale po pár minutách mobil schovala do kabelky a začala se víc věnovat svému synovi. Zřejmě moje poznámka zabrala, i když nejspíš chtěla ukázat hrdost a telefon neschovala hned.
A měla jsem pravdu. Každý se v dopravním prostředku nějakým způsobem nudí. Někdo kouká z okna, jiný si čte knížku, další má sluchátka a většina lidí prostě žmoulá v ruce mobil a civí do něj. Sami se tam nudíme, hledáme si zábavu v elektronice, a přitom po dětech chceme, aby desítky minut vydržely v klidu sedět? Jak po nich můžeme chtít něco, co ani my sami nedokážeme? Trocha sebereflexe by některým rodičům očividně nezaškodila.
