Článek
Můžete si přečíst desítky článků o tom, jak zabavit svého potomka v letadle, ale praxe bude úplně jiná. Plné příruční zavazadlo her, které mají zabít nudu a zabavit vlastní dítě, zůstane nevyužitých. Je tu konkurent, o kterém slušná matka prý nemluví. Přitom k zabavení dítěte není nic lepšího. Ano, je to mobilní telefon.
Kdo je připraven, není překvapen
Tuhle větu si můj muž přinesl z vojny a často ji doma používá, obvykle ve veselém kontextu. Ale dvouhodinový let s batoletem až tak příjemný nebude. Zvlášť když se k tomu přidají ještě dvě hodiny na letišti. A tak několik týdnů před odletem pátrám na internetech po tom, čím dítě v odletové hale a v letadle zabavit. Jaké hračky vzít, co koupit, co vymyslet. Svůj domácí úkol si plním svědomitě.
Kromě všech těch rad myslím ještě na známou jistotu. Mobilní telefon. Můžu si hrát na nejlepší matku na světě, ale přiznávám, že když vše selže, mobil je prostě záchrana. A tak instaluji dětskou video aplikaci, platím měsíční poplatek a stahuji oblíbená videa, aby byla dostupná i offline. Kupuji Bluetooth dětská sluchátka a jsem připravena na vše.
Očekávání versus realita
Očekávám, že budu z mého příručního zavazadla tahat připravené hračky a hry, jako králíky z kouzelnického klobouku. A moje dítko z nich nespustí oči a ruce. Ale omyl. Každá věc zabaví sotva na pár minut. A to je sakra málo, když jich před sebou máme od vstupu do haly po přistání, asi 240. Na letišti to ještě jde, je zde mnoho lákadel, podnětů, míst k proběhnutí i zlobení.
Ale jakmile nastupujeme do letadla, vše končí. Hračky nezajímají a já se pomalu odhodlávám ke krabičce poslední záchrany. Ano, je to moje kabelka s telefonem a sluchátky. Počkám až odstartujeme, vzhledem k randálu a situaci to malý špunt zvládá dobře. V letové hladině se ale už moc extra neděje, a tak jdu na to. Vytahuji mobil, nasazuji sluchátka a je to.
Pohodový let
Letušky hlásí, že jdeme na klesání. Telefon i sluchátka uklízím. Se zjištěním, že jsem svého potomka na dobrých 80 minut zabavila bez toho, abych si ho vůbec všimla. Mohla jsem alespoň trochu nabrat síly na peripetie na příletovém letišti a transfer na hotelu.
A ostatní cestující? Myslím, že museli být rádi. Sice bylo několik nevrlých pohledů směrem k našemu sedadlu, na malé dítě, které drží mobil. V duchu jsem si říkala: „Jen kdybyste věděli, co byste zažívali, kdyby ho nedržel.“
Na zpáteční cestě jsem na své internetové přípravy rezignovala úplně a telefon vytáhla už v odletové hale. Jsem snad kvůli tomu špatná matka? Ne, nejsem. Nedám mu ho doma, nedám mu ho na dětském hřišti, nedám mu ho na výletě, ale při krátké cestě autobusem, vlakem nebo autem. A na celé dovolené si na něj ani nevzpomněl. Ale když víte, že před sebou máte hodiny cesty a chcete, aby byla v klidu, není nic lepšího. A klidně mě nazývejte špatnou matkou.
