Článek
Ne že by se mi to stávalo nějak extra často, ale pár dopravních nehod jsem už viděla. Všechny se ale staly mnohem dříve, než jsem jela kolem. Už tam buď byly složky IZS, nebo tam byla spousta jiných lidí a bylo jasné, že další pomocnou ruku nepotřebují. Co by se ale stalo v případě, že bych viděla dopravní nehodu na vlastní oči? Zastavila bych a poskytla pomoc, nebo ne? To by záleželo na tom, s kým bych cestovala v autě.
Musíme poskytnout pomoc?
Daná souhra náhod, kdy budu očitým svědkem dopravní nehody, nemusí být jenom hypotetická. Stát se to může každému. Ale co teď, co v takovém případě udělat? Stane se mi něco, pokud nezastavím? Začala jsem pátrat a narazila na Zákon č. 40/2009 Sb., § 150 odst. 1. Jeho výklad je zcela jasný: Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Převedeno do lidské řeči, pomoc musíme poskytnout pouze za předpokladu, že se tím nedostaneme sami do nějakého vážného nebezpečí, nebo nebude nebezpečí hrozit někomu jinému. To dává smysl a má to logiku.
Jak bych se zachovala já?
Vidět na frekventované silnici, v mlze, jak někdo dostal smyk a vyletěl z vozovky, asi bych dala varovné blinkry, zastavila co nejvíce u kraje, hodila na sebe vestu, rychle vyskočila z auta, dala trojúhelník a běžela na pomoc. Sice by hrozilo, že to do mě může někdo napálit, ale když bych se z auta mimo silnici dostala hodně rychle, snížila bych to riziko na naprosté minimum, řekla bych.
No jo, ale já málokdy jezdím sama. Většinou mám vzadu v sedačce dítě. Co potom? Zastavila bych v mlze, za snížené viditelnosti, auto na frekventované silnici? Riskovala bych desítky vteřin, než malého dostanu ze sedačky, že by do nás někdo napálil? Ne, neriskovala bych to. Nešla bych přímo poskytnout pomoc, protože bych tak nemohla učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného.
Nezastavit neznamená ujet
Zároveň to neznamená, že bych takzvaně ujela od nehody, kterou jsem viděla. V autě mám telefon, zavolala bych na jednu z tísňových linek a nahlásila, co se přesně stalo a kde. Tohle je elementární základ a dá se zvládnout bez toho, abych ohrozila sebe nebo svou rodinu. Zastavit ale někde, kde hrozí, že by moje auto někdo sestřelil, to je pro mě až moc velké riziko.
Může to znít možná krutě, kvůli mému rozhodnutí může vyhasnout lidský život. Ale nebyla jsem to já, kdo ze silnice vyletěl. Pochopitelně rozhodnutí ostatních bych sama respektovala. Nikdy bych nechtěla, aby kvůli mé vlastní řidičské chybě někdo ohrozil sebe nebo svého potomka. A nikdy bych si neodpustila, kdyby se to někdy opravdu stalo.
