Článek
Taky by se mi líbilo mít pro své děti chůvu, která by byla k dispozici kdykoliv bych potřebovala, na jak dlouho bych chtěla. Ale je pravda, že pokud bych někoho takového chtěla já, musela bych si ho pochopitelně zaplatit. A to by se mi moc nevyplatilo. A prarodiče? Ti rádi pohlídají, ale ještě pracují, a tak to s volným časem také nemají úplně ideální, bohužel.
Kde máš dítě?
Jinak to má moje kamarádka Lucie. Kdykoliv ji vidím, tak je sama, bez svého potomka. Vždycky, když se jí na to zeptám, kde je její holčička, tak mi odpoví úplně stejně. Je u své babičky. A díky tomu má Lucka prostě pohodu, protože její maminka vždy ochotně pohlídá. Ale někdy už mi to připadá, že malá tráví s babičkou snad více času než se svou mámou. A je to tak správně? Z mého pohledu určitě ne, ale do toho já přece nemám co mluvit.
Dělá si z ní chůvu
Jednou už mi to nedalo a rozhodla jsem se, že si na tohle téma s Lucií prostě musím promluvit. Jestli jí přijde normální a v pohodě, že si ze své matky dělá bezplatnou chůvu. A ona mě svou odpovědí doslova šokovala. Ano, dělám, a co jako? odpověděla mi. A tak jsem položila další otázku, zda jí to vůbec přijde fér, vždyť její máma nemá žádný osobní život, stále má malou vnučku na krku. Copak si takhle může někdy odpočinout a užívat vytouženého důchodu?
Něco za něco
Lucii tahle otázka nijak nevyvedla z míry, nijak ji to nerozhodilo. Nejprve začala omílat ty klasické řeči o tom, že její mámě to nevadí, že je ráda s vnučkou, že je hodná a ráda vyhoví. No a potom trochu přitvrdila s tím, že je to přece něco za něco. Že ona se teď bude starat hodně o vnučku výměnou za to, že Lucie se o svou matku bude starat ve stáří, až bude třeba nemohoucí. Takže normální výměnný obchod, tak to v životě bývá.
Nesouhlasím
Přiznám se, že po tomhle vyjádření jsem doslova oněměla. Lucie jaksi zapomněla, že její maminka se o ni starala celé dětství. A výměnou za to by se ona o ni měla postarat ve stáří. Takhle to, když už mluvíme o výměnném obchodě, má fungovat. A ne tak, že si z ní udělá bezplatnou, skoro nonstop chůvu. Je mi její maminky líto, ale holt, když na to přistoupí, tak jim do toho prostě nemám co mluvit.
