Hlavní obsah
Lidé a společnost

Hedonismus: O přísné výchově a hladu po slasti

Foto: Manažer Sníh / zdroj: Open AI ChatGPT

Hedonismus jako nekonečná touha po slasti

Jako malý byl držen zkrátka a uznání měl za výkon. Rozhovor s terapeutkou ze soukromého sanatoria o přísné výchově a hedonismu. Manažer Sníh v druhé léčbě nesvaluje vinu na rodiče, ale pokračuje hledání příčiny hladu po chemii.

Článek

Sedím v tiché, designově zařízené pracovně terapeutky v luxusním soukromém adiktologickém sanatoriu během mojí 4-týdenní léčby. Za okny šumí pečlivě upravená zahrada kliniky, kde si člověk kupuje šanci na restart. Je to moje druhá léčba a mně v hlavě už několik dní vrtá pojem, na který jsem byl upozorněn u meho vstupního sezení: hedonismus.

Jako Manažer Sníh jsem byl zosobněním hledače okamžité slasti – luxus, drahá auta, virtuální sex a jako koruna všeho kokain.

V tichu kliniky se snažím jít ke kořenům a rozhodl jsem se otevřít téma, které mě sice bolí, ale cítím, že bez něj se dál neposunu.

Sníh: „Sandro, přemýšlím nad tím, kde se ve mně ten neukojitelný hlad po okamžité slasti vlastně vzal. Já zkrátka nemám nikdy dost. Mně když něco chutná, tak chci pořád víc a ještě přidat. Když se podívám zpět do dětství, vidím tam poměrně rigidní systém. Přísná výchova, jasně nastavené mantinely a tlak na výkon. Uznání jsem si musel zasloužit jedničkami, vyhranými zápasy nebo splněnými úkoly. Teprve pak přišla odměna.

Chci ale předeslat jednu věc – nechci, aby to znělo, že se zbavuji zodpovědnosti. Své rodiče mám rád, vážím si jich a nic jim nevyčítám. Dali mi maximum podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a vinu za to, kam jsem se dopracoval, nesu čistě já sám. Jen se snažím pochopit ten mechanismus.“

Terapeutka: „To je velmi důležitý postoj, Petře. Přijetí osobní zodpovědnosti bez svalování viny na rodiče je základním kamenem skutečného uzdravení. To, o čem mluvíte, není o vině, ale o vzorcích chování.

Když dítě vyrůstá v prostředí orientovaném na odměnu za výkon, jeho mozek si podvědomě naprogramuje rovnici: „Sám o sobě nemám žádnou hodnotu. Moje hodnota se rovná mému výkonu.“ V dospělosti se pak takový člověk stane ideálním korporátním vojákem, který dokáže pracovat na 150 % a ignorovat únavu. Jenže lidská psychika má své limity. Dlouhodobý tlak bez vnitřního uvolnění generuje obrovské napětí.“

Sníh: „A v tom napětí jsem žil roky. Pak přišel kokain a já poprvé zažil ten neuvěřitelný pocit, že ten přísný, věčně nespokojený hlas v mé hlavě – ten můj vnitřní policajt – konečně zmlkl. Najednou jsem nemusel nic dokazovat. Byl to vlastně pocit svobody.“

Terapeutka: „Přesně tak. V adiktologii tomu říkáme kompenzace. Patologický hedonismus – ta divoká touha po luxusu, večírcích a drahých hračkách – často není nic jiného než opožděná, divoká vzpoura proti tomu vnitřnímu tlaku. Bílý prášek vám ty vnitřní brzdy prostě na chvíli úplně odpojil. Jenže bez brzd se sice jede rychle, ale bezpečně se zastavit nedá. Jakmile droga vyprchala, ta vnitřní prázdnota a hlad byly ještě větší. Více se uplatnila takzvaná hedonická adaptace.“

Sníh: „To je ten psychologický běžící pás, o kterém jsme mluvili na skupině? Že si člověk na slast rychle zvykne a potřebuje víc?“

Terapeutka: „Ano. V běžném životě zažíváme radost po kapkách – z dobrého jídla, z obejmutí nebo z dokončené práce. Kokain však odpálí dopaminové potrubí dynamitem. Hladina dopaminu v mozku vyletí na tisícinásobek. Tím se ale uměle posune práh citlivosti na jakoukoliv běžnou radost. Obyčejný život bez drogy pak člověku připadá šedivý, nudný a nesnesitelně plochý. Už nehledáte potěšení, jen utíkáte před tou strašnou prázdnotou střízlivého světa.“

Sníh: „Takže ten můj bezbřehý hedonismus byl vlastně pokusem o samoléčbu? Chtěl jsem jen vypnout tu neustálou únavu z toho, že musím pořád podávat výkon?“

Terapeutka: „Ano, byl to pokus o únik. Ten malý kluk ve vás byl unavený neustálým honem za uznáním a kokain mu nabídl zkratku k okamžitému pocitu, že je králem světa. Teď v léčbě se ale musíte naučit nejdůležitější věc: jak najít hodnotu sám v sobě, bez ohledu na to, jaký výkon zrovna podáváte. A hlavně, jak žít bez toho chemického restartu. Bude to bolet, ty dřívější vzorce se přepisují pomalu, ale je to jediná cesta, jak z toho běžícího pásu bezpečně sestoupit.“

MgrSn.

PS: Pokud Vás mé články zajímají a nechcete přijít o nový díl, klikněte nahoře na sledovat. Nikdo neuvidí, že tento obsah sledujete, ale vám nic neunikne.

PPS: Mám zájem o diskusi, tak neváhejte psát komentáře pod články nebo na manazersnih@seznam.cz

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz