Článek
Pokaždé, když mi na účtu přistála finanční odměna za dobře odvedenou práci, nebudu lhát – měl jsem obrovskou radost. Byl to fantastický, opojný pocit. Vidět reálný, hmatatelný důkaz toho, že moje práce má hodnotu, bylo neskutečně návykové. Ten moment, kdy dostanete zaplaceno, vám do mozku napumpuje čistý dopamin. Chcete ten pocit zažívat znova a znova. Byl jsem na tom přijímání peněz a pocitu úspěchu (který ale rychle vyprchal) svým způsobem závislý.
Hned několik minut za tou vlnou radosti se pokaždé objevil plíživý stín. Zvláštní, toxický rozpor, ze kterého se mi stahoval žaludek:
„Je to skvělé. Miluju to. Ale já si to vlastně vůbec nezasloužím.“
Celou svou kariéru v byznysu jsem prožil v tomto schizofrenním nastavení. Lidé kolem mě viděli (asi) relativně úspěšného chlapa, který řídí týmy, vyjednává kontrakty a posouvá firmu dopředu. Já sám jsem ty úspěchy chtěl a miloval jsem ten pocit, když přišly. Ale zároveň jsem žil v neustálém, místy ochromujícím strachu, že mě každé ráno v kanceláři mohou odhalit jako podvodníka.
Osvěta: Návyková past externího potvrzení
Proč člověk prožívá tak extrémní rozpor – obrovskou radost z peněz a úspěchu, a zároveň hluboký pocit, že si je nezaslouží? Psychologie pro to má jasné vysvětlení. Jde o střet mezi externí validací a nízkou vnitřní sebehodnotou.
- Peníze jako rychlá náplast: Když v dětství nebo dospívání nedostanete zdravý pocit, že jste hodnotní sami o sobě (prostě jen proto, že jste), váš mozek začne hledat náhražky zvenčí. Peníze, status a úspěch v byznysu jsou tou nejsilnější drogou. Když dostanete zaplaceno, na chvíli to zaplní tu vnitřní prázdnotu. Je to hmatatelný důkaz: „Podívej, dali ti peníze, takže za něco stojíš.“ Proto je ten pocit tak strašně návykový.
- Když lék přestane účinkovat: Jenže externí potvrzení nikdy nedokáže vyléčit vnitřní deficit. Jakmile ta první vlna radosti z peněz opadne, nastoupí tvůj přirozený vnitřní program – syndrom podvodníka. A ten začne okamžitě hlodat: „Ty peníze ti dali jen proto, že tě podcenili. Měls prostě kliku. Příště už to neobhájíš.“
- Závislostní spirála: Tento rozpor je extrémně nebezpečný. Protože ten skvělý pocit z odměny strašně rychle vyprchá a vystřídá ho pocit nezaslouženosti, potřebujete další a další úspěchy. Stáváte se závislými na výkonu. Musíte pracovat víc, vydělávat víc, jen abyste ten pocit, že si to nezasloužíte, přehlušili dalším úspěchem.
Když už nestačí jen práce, nastupuje chemie
Tento permanentní vnitřní tlak a honba za dalším dopaminem vás dříve nebo později emočně i fyzicky vyčerpá. Když už mozek nedokáže vyprodukovat dostatek radosti z běžné pracovní odměny, protože ji ten syndrom podvodníka okamžitě otráví, člověk začne hledat silnější kalibr.
U mě to byl ten koks.
Ten totiž tenhle vnitřní rozpor na pár hodin úplně smazal. Pod vlivem drogy jsem měl z úspěchu a peněz jen tu čistou, ničím nezkalenou radost. Ten vnitřní kritik, který mi našeptával, že si to nezasloužím, byl pod vlivem chemie konečně zticha. Dokonce jsem si chvílemi myslel, že je to forma terapie, sebemedikace nebo samoléčba. Jenže cena za tuhle chvilkovou úlevu byla fatální. Na dojezdu se ten pocit nehodnosti vrátil s desetinásobnou silou. Dneska vím, že jsem měl odbornou pomoc měl vyhledat mnohem dřív a není to známka slabosti. Je to známka sebeuvědomění, schopnosti porozumět sobě samému a známka síly a odhodlání. Kěž bych to pochopil dřív…
Přijmout odměnu i sám sebe
Teprve tady ve třetí léčbě se jako Petr učím tenhle zvrácený kruh rozetnout. Učím se mít radost z toho, co dokážu, ale zároveň si uvědomovat, že moje hodnota jako člověka se neodvíjí od toho, kolik peněz zrovna vydělám. Učím se nyní jen drobné úspěchy přijímat ne jako náplast na mindráky, ale jako zasloužený výsledek své práce.
Dnes už i moje žena Zuzana ví, že střízlivost pro mě neznamená vzdát se ambicí nebo radosti z úspěchu. Znamená to jen jediné – naučit se žít tak, abych k té radosti nepotřeboval masky, neustálý strach a hlavně žádnou chemii. Málo jsme spolu mluvili. Kdybych byl čistý, možná by se mnou mohla mluvit tak, abych ji vnímal. Já to dřív nedokázal. Varuji vás všechny v byznysu, korporátech a podnikání zahryznuté duše, které cítí něco podobného. Zastavte se a udělejte s tím něco. Vyhledejte pomoc, než přijde vyhoření nebo než si začnete pomáhat chlastem, fetem, práškama, atd. atd. (nebo jako někteří moji souputníci v první, druhé i třetí léčbě) vším dohromady. Už se o tom hodně mluví, ale je potřeba mluvit víc nahlas, neb málo z nás to slyší.
MgrSn.
P. S. Pokud se moje články dostanou k odborné veřejnosti (adiktologové, psychologové), nebojte se komentovat pod články. V léčbě se dozvídám o sobě mnohé a dalším samostudiem z dostupných zdrojů se snažím věci pochopit. Pokud však odhalíte nějakou chybu v osvětě, o kterou se snažím, neváhejte mě korigovat.
Zdroje:
NATIONAL INSTITUTE ON DRUG ABUSE (NIDA). Drugs, Brains, and Behavior: The Science of Addiction. Bethesda: U.S. Department of Health and Human Services, 2022. Kapitola: Drugs and the Brain. Dostupné z: nida.nih.gov/publications/drugs-brains-behavior-science-addiction/drugs-brain
KORTSCH, Giti. Understanding the Conditions of Worth: How Carl Rogers' Humanistic Psychology Explains Performance Anxiety. Psychology Today. 2020, roč. 53, č. 8. Dostupné z: www.psychologytoday.com/us/blog/the-human-experience/202008/understanding-the-conditions-of-worth
- Následující díl: Manažer Sníh: Hedonismus – O přísné výchově a hladu po slasti →
- Předchozí díl: ← Manažer Sníh: Strach z odhalení. Můj syndrom podvodníka
