Článek
Slabost pro západočeský lázeňský trojúhelník
První z jeho sedmnácti českých léčebných pobytů zahájil německý básník v roce 1785 v Karlových Varech, protože už v relativně mladém věku šestatřiceti let trpěl žaludečními potížemi a dnavou artritidou, lidově řečeno dnou, takže léčení se mu stalo každoroční nezbytností. Dál pravidelně jezdil z domovského Výmaru do Karlových Varů, Mariánských a Františkových Lázní nebo Teplic a svoje léčebné pobyty vždy dokázal obratně spojit s vědeckou i literární kariérou.
Z Mariánských Lázní jej to zákonitě přivedlo do kláštera v Teplé a přes známosti s jeho řeholníky získal cenné kontakty v plzeňském gymnáziu, které klášter jako nejvýznamnější vzdělávací instituci města provozoval. Veliký Goethe s přehledem mnohostranně uvažujících osobností vždy zvládal vše, do čeho se kdy pustil, počínaje literaturou, vědeckým poznáním, politikou i diplomacií. A zeměpisné i vztahové souvislosti jej bavily obzvlášť. Plzeň tedy musel vnímat jako přirozené regionální centrum té části Čech, v níž se nacházel i jím dobře prozkoumaný a za jeho života slovutný lázeňský trojúhelník.
Kdo by si představoval, že populární poeta buď skládal svoje básně či jiné dramatické texty, anebo se léčil v západočeských lázních a na nic jiného už mu času nezbývalo, ten by se hluboce mýlí. Na dvoře vévodství a později velkovévodství Sasko – Výmarsko - Eisenašském zastával funkci ministra a samotný velkovévoda Carl August mu všechny ty široké aktivity velkoryse umožňoval. Dokázal totiž ve svém ministrovi rozpoznat talent, který se lidstvu rodí jen jednou za pár set let a někdy ani to ne. Básník se naopak také snažil vycházet svému šéfovi ve všem vstříc a nepochybně byl tím černým koněm vzadu, který z diplomatického zákulisí plnil vše, co od něj jeho nadřízený požadoval. To on, umělecky zaměřený Goethe, pro vévodu vymyslel, prakticky připravil a do detailů realizoval akci, v nadsázce nazvanou krycím názvem „Výmarští v Plzni“. Aniž by do západočeské metropole osobně zavítal, jak to šéfové tajných služeb a navazujících operací všude po světě dělávají.
Poutač na Goethovu cestu v Mariánských Lázních
Povedená konspirace mezi vévodou z Výmaru a carem z Petrohradu
Oč tehdy šlo? V říjnu a v prosinci roku 1822 se ve Veroně konal kongres tzv. „Svaté aliance“, kde se řešily všechny významné evropské politické záležitosti dané doby. Kongres formálně pořádalo pět zemí: Rakousko, Rusko, Prusko, Francie a Velká Británie. Kromě rakouského knížete Metternicha se jej osobně zúčastnil i ruský car Alexander I. Posledně jmenovaný projevil zájem, aby se na zpáteční cestě někde setkal se svou sestrou, manželkou výmarského vévody, a všichni spolu v rodinném kruhu, v míru a pokoji, oslavili pravoslavné vánoční svátky. Carova sestra byla skutečně ženou vévody, přímého nadřízeného slavného básníka. A kde by se měli setkat?
Volba padla na Plzeň. V této souvislosti upřesněme, že mýtus o podobném setkání se sice dlouhodobě traduje, ale není úplně doložený historickými fakty. Nicméně se jedná o příběh natolik zajímavý, že se jej vyplatí převyprávět i v případě, že by se odehrál poněkud jiným způsobem.
Na výběr místa onoho setkání měl vliv zřejmě i fakt, že carevna Marie Fjodorovna, Alexandrova matka, se na cestě z Výmaru od své dcery v Plzni zastavila už před pěti lety a carský dvůr shledal její hodnocení města a přijetí v něm za dostatečně uspokojivé, tedy přiměřeně důstojné pro příslušníky z okruhu carského dvora. Ve výmarských diplomatických kruzích stál za přípravou setkání bratra se sestrou dozajista Goethe a dost možná, že sám přišel jako první s doporučením Plzně jako místem jejich setkání. Po jednom z členů doprovodu poslal dopis svému nejbližšímu plzeňskému příteli a gymnaziálnímu profesoru Josefu Zauperovi, v němž jej zdvořile žádal, jestli by mohl být během carského rodinného setkání všem zúčastněným k dispozici. Jinými slovy být po ruce, kdyby snad, nedej bůh, mělo dojít k něčemu nepředvídanému.
Jeden z hlavních aktérů plzeňského setkání car Alexander I. na obraze z roku 1826, autor George Dawe, Foto: Wikimedia Commons / volné dílo
Výmarští vysoce urození manželé dorazili do Plzně v podvečer posledního dne roku 1822 v osmispřežním voze, uvítáni purkmistrem Emanuelem Davidem, a to za doprovodu svých dvou dcer jménem Marie a Augusta. Ta druhá se později stala jako manželka pruského krále Viléma I. vůbec první historickou německou císařovnou. Velkovévoda Carl August si našel čas na setkání se Zauperem i na podrobnější prohlídku Plzně. V pozdějších dopisech se pedagog aristokratovi omlouval, určitě jen v žertu, za nevlídné zimní počasí. A později v únoru velkovévodkyni poslal oslavnou báseň k jejím narozeninám. To car Alexandr si, v návalu jistě náročných jiných povinností, Plzně tolik neužil. Přijel od Hluboké, kde se setkal s knížetem Schwarzenbergem, až 2. ledna o půlnoci. Jen o pět dní později se s městem a s rovněž odjíždějící skupinou výmarských rozloučil a zamířil směrem na Prahu.
Goethe sám fyzicky u jedné z kratičkých, ale přesto hvězdných epizod z historie západočeské metropole nebyl. Ovšem z bezpečného odstupu veškerou tu slávu částečně režíroval. Ať už se jedná o pravdu nebo mýtus, poskládaný z lidového vyprávění, hezky se to poslouchá…
Zdroje:
URZIDIL, Johannes. Goethe v Čechách. 1. vyd. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2009
WAJS, Miloslav. Goethe v západních Čechách = Westböhmen in Goethes Leben, Werk und Wirken. 3. německé a 2. české vyd. Karlovy Vary: Muzeum, 2012
