Článek
Ale kdyby věděli, že něco podobného nikde jinde nespatří, možná by si svůj program mírně poupravili. Jsme jedinou zemí, kde se objevil kubistický architektonický styl a kde stojí hned několik pozoruhodných staveb jemu zasvěcených. Je to až k nevíře, že kubističtí malíři působili ve své době na mnoha místech a ve větším počtu, ale architekti jako příznivci tohoto podobného trendu jen a jen u nás. Pravda, ani těch mnoho také nebývalo…Josef Gočár, Pavel Janák, Josef Chochol, Vlastislav Hofman.
Neobvyklý návrh se neobešel bez komplikací
A mezi všemi těmi objekty, vyznačující se množstvím lomených ploch bez hladkých fasád a tvary podobnými krystalům a hranolům, objekty s neobvyklými okny, mansardami a balkony, vyniká jeden mimořádný. Dům „U Černé Matky Boží“ na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu, nazývaný také „U Zlaté mříže“. Když procházíme třeba od Prašné brány na Staroměstské náměstí, tak se nám otevře pohled na ten zvláštní dům, hodně netypický ve srovnání se zástavbou v okolní lokalitě. Podle venkovních nápisů brzy zjistíme, že se tam dnes provozuje Muzeum českého kubismu a Grand Café Orient. Nebývalo tomu tak vždycky.
Barokní soška ve zlaté kleci přenesená na nároží už z původního objektu většině procházejících neunikne. Nyní tam stojí její vyřezávaná kopie
Když velkoobchodník s látkami František Josef Herbst získal pro sebe poměrně velký pozemek po dvou pozdně barokních domech, oslovil architekta Josefa Gočára (1880 - 1945), aby spolu vymýšleli další postup. Na jednom z dvou původních objektů stávala soška Černé Madony. Tak alespoň v jednom měli jasno: soška takového u nás v Čechách neobvyklého vzhledu se na rohu nové stavby umístí opět a ještě tím přispěje k atraktivnímu názvu. Mladý Gočár ve věku jednatřiceti let se pustil do práce s představou, že vytvoří něco neobvyklého a trochu šokujícího, co nikde jinde nemají, ale přesto náležitě odpovídajícího příslušnému místu. A tak se rodila, zatím jenom na rýsovacích prknech, údajně úplně první kubistická stavba na planetě.
Hlavní vstup orientoval architekt směrem do klidnější ulice a jeho funkci zvýraznil masivními kubistickými prvky
Bohatý investor a talentovaný tvůrce byli s výsledkem evidentně spokojeni. Horší to bylo s institucemi, které se měly k projektu vyjadřovat a jeho realizaci posvětit. Obzvlášť nepříjemného odpůrce našel architekt na pražském magistrátu a rovněž v Klubou za starou Prahu, jenž už se své podstaty žádné velké novoty v centru města nepřipouštěl. Tehdy ani dnes. Kritické hlasy se podařilo překonat až v době, kdy vedení Klubu ovládla skupina mladších architektů a ti už dali neotřele vyhlížející stavbě zelenou. Kolaudovalo se po roční době výstavby v roce 1912.
Polyfunkční řešení v moderním hávu
V suterénu se začala provozovat vinárna a v přízemí obchod s textilem, jak si vážený pan majitel přál A také hlavní důvod, proč celou tu nákladnou investici realizoval. V prvním patře navrhoval architekt od samého počátku kavárnu, a to včetně interiéru z masivního černého nábytku, jenž je z uměleckého hlediska neméně cenný než venkovní podoba budovy. K interiéru patří i veškeré další vnitřní vybavení. A ve vyšších patrech nechyběly kanceláře i bytové prostory v podkroví, v nezvyklé poloze na půdě dokonce prádelna. Vnějším vzhledem dům trochu mate, protože železobetonový skelet jako hlavní nosný prvek by při pohledu z ulice jen málokdo hádal. Takové řešení je v dnešní době poněkud sporné, spíše postupem času převládl názor, že hlavní konstrukce by měla být viditelně přiznaná a ne se skrývat za nějakým matoucím obložením. Na druhé straně železobeton tehdy patřil k nejmodernějším konstrukčním metodám.
Lidé procházející po ulici většinou ani nepostřehnou, že půdorys domu má nepravidelný pětiúhelníkový tvar, vycházející z dřívější parcelace pozemků. Zato vnější vzhled většinou zaujme svými typickými rysy, především čtveřicí výrazných říms, zajímavě řešeným balkonem, výraznou mansardou a Černou Madonou ve zlaté kleci na nároží nad první římsou. Přesněji řečeno mříži vyrobené z kovu se zlacenou povrchovou úpravou. Právě soška je tím neotřelým prvkem, který přispívá k tajuplné atmosféře obou uličních fasád. Zdá se, že kubistickou rovnováhu nijak nenarušuje. Dalším pozoruhodným faktem se stalo umístění patřičně monumentálního hlavního vstupu z boční a klidnější ulice Ovocný trh, zatímco většina procházejících pokračuje přímo po hlavní Celetné. Tamní vstup už je záměrně skromnější.
Dominantní funkci dnes vytváří Muzeum českého kubismu a kavárna Grand Café Orient
Tak jako celá řada našich pozoruhodných staveb prošel dům bouřlivým vývojem, jenž nemusel skončit slavně. Brzo po svém vzniku po skončení Velké války tu sídlila banka a po roce 1948 sem bylo umístěno sídlo státního podniku „Výstavnictví“. To všechno přinášelo řadu stavebních úprav a zásahů, stírajících původní čistotu zakladatele českého a tedy i světového kubismu v architektuře Josefa Gočára. Teprve v devadesátých letech minulého století a začátkem toho našeho se dům u Černé Matky Boží dočkal toho, čeho si zasloužil ze všeho nejvíc – zásadní rekonstrukce a až na malé výjimky obnovení do původního stavu.
Zdroje:
HRUBEŠ, Josef; HRUBEŠOVÁ, Eva. Pražské domy vyprávějí. Praha 1: 1996
Památky [online]. Pražská informační služba, 2008. Kapitola Dům U Černé Matky Boží. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-18
