Článek
To ohromné šestnáctimilionové sídlo není v tureckých podmínkách ani městem hlavním, přestože se takovým titulem pyšnilo po dobu téměř dvou tisíce let, a to hned pro tři různé říše – Římskou, Byzantskou a Osmanskou. A některé části starého města nosí i titul v dnešní době nejcennější, protože se jim podařil zápis na seznam Světového dědictví UNESCO. Největší turecké město si politická reprezentace za své hlavní evidentně kvůli jeho excentricky vychýlené západní poloze na mapě státu sice nezvolila, nicméně jeho dominance je ohromující. Téměř polovina exportu státu vzniká tady ve městě poblíž Zlatého rohu, přírodního zálivu a lodního přístavu. O turistické atraktivitě této lokality nelze ani na chviličku pochybovat. Návštěvníci z jiných zemí se jen hrnou s tím, že významnou měrou k tomu přispělo i relativně nové letiště IGA Istanbul, srdeční projekt současného prezidenta státu.
Město nabízí úzké uličky s historickou architekturou dřevěných domů a průhledy na církevní stavby
Jedna z nejcennějších architektonických památek na světě
Pobývat v Istanbulu nenavštívit chrám Hagia Sofia prakticky nelze. Neudivuje ani tak svou monumentalitou a vnějším vzhledem, i když to samozřejmě také. Výjimečně působí zejména interiér s centrální kopulí a kolem ní navázané prostory, stejně tak jako pohnutá historie s opětovným postavením ve třech různých dějinných obdobích. Vše započal císař Konstantin v roce 360 stavbou tak řečeného Velkého kostela, který však skončil v troskách během povstání a už v roce 415 vznikl na stejném místě chrám nový. Dnešní podobu získala stavba až za císaře Justiniána, jenž se netajil úmyslem postavit vůbec největší chrám celého křesťanského světa.
Nejdůležitější památka města Hagia Sofia vnějším vzhledem příliš neohromí
Duchovním centrem byzantského světa a symbolem křesťanské éry zůstala Hagia Sofia téměř tisíc let. Až v patnáctém století ji velikostí překonala katedrála v andaluském městě Sevilla. V té době už istanbulský architektonický skvost neměl s křesťanstvím nic společného, protože po dobytí Konstantinopolu v roce 1453 sultán Mehmed II rozhodl jinak – z kostela se stala hlavní mešita města i celé Osmanské říše hned po hlavní mešitě v Mekce. Stavba tak prošla pestrým a neočekávaným statusem z kostela na mešitu, potom na muzeum a zpět na mešitu, ale už s přístupem běžných návštěvníků ve vyhrazených hodinách.
Nejvzácnější součástí chrámu Hagia Sofia jsou interiéry, od roku 1935 byla z mešity přeměněna na muzeum a od roku 2020 má opět statut funkční mešity s přístupem veřejnosti
Železniční spojení s nejodlehlejším evropským východem
Když si belgický podnikatel Georges Nagelmackers vysnil železniční propojení západu s Orientem, po složitých útrapách se mu sen vyplnil a v roce 1883 vyjel z Paříže jeho první vlak. O šest let později už se jezdilo na konečnou stanici Sirkeci Station, postavenou v Istanbulu právě kvůli tomuto orientálnímu spojení. Ostatně historická parní lokomotiva i železniční budova je na tomto nádraží k vidění dodnes, přestože tu dnes panuje běžný železniční provoz pro příměstské a turistické vlaky.
Důležitost každé mešity je možné odhadnout podle počtu jejích minaretů, některé mají jeden, Hagia Sofia čtyři a Modrá mešita šest
Zlatá éra slavného Orient expresu trvala až do začátku dvacátého století a nejvyšší honorace z řad aristokratů, umělců, diplomatů či jiné evropské smetánky považovala za absolutní nezbytnost sem do Istanbulu přicestovat za každou cenu. Zkrátka, kdo nepřijel luxusním vlakem sem ke Zlatému rohu, jakoby nebyl. Věhlas noblesní vlakové soupravě přidala i Agatha Christie románem Vražda v Orient expresu, a v našich podmínkách ještě cimrmanovské divadelní představení.
Připomínka na současném vlakovém nádraží, že kdysi představovalo konečnou stanici slavného Orient Expresu, luxusního vlaku spojujícího od roku 1883 západní Evropu s východem
Nemusíte nakupovat, stačí se jen dívat kolem sebe
K dalším místům, které je nutné ve městě na Bosporu určitě navštívit, patří Velký bazar. Stojí to za to, i když nepotřebujete nakoupit žádné koberce, šperky ze zlata a stříbra, koření a sladkosti, ani suvenýry. Důležitá je atmosféra. Tento orientální krytý trh vznikl už v šestnáctém století a dnes jím denně projdou desítky tisíc lidí. Zvědavým návštěvníkům přechází doslova zrak pod klenutými stropy, vyzdobenými malbami a malými střešními okny. To vše v podmínkách orientálního trhu plného barev a vůně koření, čaje a všeho možného jiného zboží. Cítíte se tu jako na trhu, ale jaksi v podzemí a v labyrintu úzkých i širších uliček, kde člověk rychle může ztratit orientaci.
Kromě metra disponuje Istanbul i několika tramvajovými linkami, na trase po ulici Istikal Avenue je možné spatřit také historické vozy. Metro má 10 linek a 150 stanic
Mešity mají obvykle dominovat své okolní zástavbě. V Istanbulu jsou jich přes tři tisíce, tedy koncentrace jinde ve světě nevídaná
Istanbul jako multikulturní město obývané křesťany, muslimy i Židy už dávno nepředstavuje jenom změť úzkých uliček, trhů a karavanserájů doplněnou paláci a mešitami. Staré památky exotického Orientu se dochovaly, ale doplnily je moderní mosty, mrakodrapy, nákupní centra a rezidenční komplexy, známé od nás ze střední či západní Evropy. A tak to má být, Orient oblečený do současného hávu…
Velký bazar představuje labyrint šedesáti ulic pod střechou s klenutými stropy a ornamenty, kde se vedle sebe tísní tisíce obchůdků
Zdroje:
Země Světa: Istanbul 9/23
Orhan Pamuk: „Istanbul: Vzpomínky na město“, 2007
