Článek
Ve znamení trojice filmových medvíďat
Kuba, Vojta i Matěj našli po skončení natáčení svůj trvalý domov v medvědáriu v Berouně v místě, jemuž se tu říká Městská hora. Ze všech tří sourozenců-trojčat už zůstal na živu jediný Kuba, jenž ve svých šestadvaceti letech stále baví všechny obyvatele Berouna i návštěvníky, kteří za ním jezdí na Městskou horu třeba i z veliké dálky. Už dávno není žádným mladíčkem, naopak na medvědí poměry jde o slušného kmeta, protože se tato zvířata dožívají 25 a tak maximálně 35 let.
Městskou horu najdete nad silnicí od hlavního náměstí směrem na Plzeň vpravo a jako dominantu širokého okolí si ji určitě nespletete. Na vrcholu stojí železobetonová rozhledna zajímavého tvaru a také ona stojí za návštěvu a za porozhlédnutí se z výšky na celé město u velké řeky a jeho širší okolí. Aktéři slavného televizního seriálu s názvem Méďové přijeli do Berouna po skončení natáčení hlavně proto, že město tehdy nově vybudovalo moderní a prostorné medvědárium speciálně pro ně. Zřejmě mělo potřebu nějakým způsobem uctít tu skutečnost a fakt, že medvěd byl už po staletí heraldickým symbolem Berouna. Má jej ve svém znaku i na městském praporu, zkrátka k městu patří. Místní hokejový klub se jmenuje příznačně HC Berounští Medvědi.
Hlavní náměstí směrem k Plzeňské bráně a kostelu, za nimi Městská hora s rozhlednou a medvědáriem
Zadní fronta domů na náměstí s Pražskou branou vpravo od radnice, ta je přesně uprostřed snímku
Ke spekulacím spojitosti medvěda (německy Bär) s názvem města by mohly svádět výklady, že prý s tím kdysi přišli němečtí kolonisté. Pravda to není. Původní český název Brod, myšleno místo možného přebrodění řeky Mže, dnešní Berounky, se ve 13. století transformoval na parafrázi podle italského města Verona. A té Němci říkávali Bern nebo Beronia. Mimochodem také hlavní švýcarské město na svém území medvědy s úspěchem pěstuje a rovněž má toto zvíře ve svém znaku. A od Verony to už nebylo k variantám Berona – Berún – Beroun daleko.
Socha svatého Jana Nepomuckého s kostelem vpravo od ní
Obloukem přes Pražskou bránu se ukazuje jen menší část náměstí, dříve se jmenovalo Velké, nyní Husovo
Dvojice bran u hlavního náměstí
Zatímco medvídkové přijeli na Městskou horu jako bratrská trojice, brány na obou stranách hlavního náměstí jsou jenom dvě, ale rovněž stojí za pozornost. Té ve směru na západ se říká Plzeňská a aby se to nepletlo, tak také někdy Horní. Je mladší než ta druhá Pražská, logicky nazývaná i jako Dolní, protože se k ní náměstí mírně svažuje a není od ní už příliš daleko k řece Berounce. Obě brány se staly součástí původního městského opevnění z přelomu 13. a 14. století a v novodobých dějinách se staly součástí městské památkové zóny.
Beroun byl a vždycky bude největším a nejdůležitějším městem na spojnici Prahy s Plzní, dvou největších měst historických Čech. Při jízdě po dálnici D 5 centrální část s náměstím uvidíte jen zdálky, dálnice totiž proťala městský organismus na naše poměry nezvyklým způsobem. Někde uprostřed - z jedné strany centrum, z druhé železniční a autobusové nádraží. A ten, kdo si přece jen přeje projet po staré silnici a mostem přes Berounku, ten sleduje směr podél hlavního náměstí a vyjede až u Plzeňské brány. Dříve se projíždělo přes náměstí samotné, a ještě v roce 1752 se v Plzeňské bráně vybíralo královské clo.
Posledně jmenovaná brána zaujme svým tvarem a na rozdíl od mnoha jiných městských bran si ji prakticky nemůžete splést s žádnou jinou. Dříve měla i padací most, spouštěcí mříž a silná vrata, aby se mohla v případě potřeby uzavřít. Fasádu brány zdobil obraz Smrtonoše s kosou a později nástěnná malba řeckého boha Chronose se sudičkou Moirou. A nápis čitelný ze strany náměstí se vám zřejmě vryje do paměti nadlouho: „Všeho do času, Pán Bůh navěky“. Tak zvaný český orloj se čtyřiadvacetihodinovým ciferníkem nahradily dnešní výrazné hodiny.
Řeka Berounka dělí město na dvě části
Romantická ulička nedaleko od náměstí
Srovnáme-li obě městské brány podle současného vzhledu, rozdíl je na první pohled patrný. Ta Plzeňská získala po požáru podobu barokní, zatímco Pražská brána si zachovala svůj čistě gotický charakter. Brány a městské opevnění se u nás zachovaly na celé řadě jiných míst, jenomže skutečně kvalitní a ucelený obranný systém je k vidění jen někde, třeba právě ve středočeském Berouně…
Zdroje:
TOŠNEROVÁ, Marie a kol. Beroun. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. (Dějiny českých, moravských a slezských měst)
BEROUN, Město. Město Beroun. www.mesto-beroun.cz [online]. Dostupné online
