Článek
Oblast při česko – bavorských hranicích, stejně tak jako každá jiná v příhraničních Sudetech, sebou logicky přinášela dvojjazyčné pojmenování obcí, měst i jiných geografických útvarů. Názvy spojené s širším lázeňským trojúhelníkem jsou natolik všeobecné známé, že je snad ani není třeba překládat – KARLSBAD, MARIENBAD, JOACHIMSTAL. A také jiné slovíčko TAUS se vybaví nejenom milovníkům folklóru z kraje Psohlavců: „…Taus je to německy, Domažlice česky, žádnej neví, co je to Taus“. Ti, kdož si oblíbili poslech rozhlasových stanic v pohraničních regionech zase stoprocentně ví, že oblíbená stanice připomínající jméno EGER vysílá z Chebu. Její oficiální název je však Rádio Egrensis. Aby se to nepletlo s Radiem Eger v Maďarsku. Jinak slůvko Eger se používá pro řeku Ohři.
K odhadu, o jaké město by se tak mohlo jednat, mnohdy postačí elementární základy němčiny. Třeba takový Loket se „otrocky“ překládá jako ELBOGEN, Krásný Les jako SCHÖNWALD a Železná Ruda obdobným německým pojmenováním EISENSTEIN. Do stejné kategorie můžeme zařadit třeba Sokolov – FALKENAU a.d. Eger, či Staré Sedlo – ALTSATTEL. Pohádkově nám zní takový Boží Dar, no řekněte, GOTTESGAB – není to nádhera?
Pro některá místa ovšem němčinu ani nepotřebujeme, protože si s názvy poradíme i bez ní. Co jiného by mohl být německý MANETIN než český Manětín, KLADRAU než Kladruby nebo GRASLITZ než Kraslice. Určitě se nespletete ani v Nečtinech – NETSCHETIN, Rabštejně nad Střelou – RABENSTEIN a možná jenom trošku v názvu Město Touškov – TUSCHKAU. Rovněž v názvu WALTSCH lze vytušit překrásnou barokní Valeč a slůvko TACHAU vám dozajista napoví, že tu je řeč o Tachově.
Pohled na kostelní věž v Tachově, městě s německým názvem TACHAU
Na druhé straně existují názvy, kde lze vystopovat náznaky překladu jen velice obtížně. Ten, kdo neví, že řeka Mže se v německém jazyce jmenuje MIES, tak těžko odhadne, že stejný název se používal i pro město, jímž tato řeka protéká – Stříbro. A pokud víte, že Poběžovice se jmenovaly RONSPERG a třeba Nýrsko NEUERN, to už vás můžeme zařadit do nejvyšší kategorie znalců přímo mezi premianty. I třeba větší a slavnější města používala jenom náročně přeložitelné názvy: Horšovský Týn – BISCHOFTEINITZ, Stod – STAAB a Sušice – SCHÜTTENHOFEN. U některých městeček můžeme zůstat stát docela bezradně. Co takové Bezdružice – WESERITZ nebo Žlutice – LUDITZ, čekali byste to?
A to jsme se omezili jenom na tu část české kotliny při jejích západních hranicích. Jaká různorodost a jazykové bohatství musí panovat v sudetské oblasti celkově, tedy i při hranicích severních nebo jižních? Mimochodem název Sudety, jak se u nás takové neslovanské a neněmecké jméno vůbec objevilo? Údajně se už na mapě Evropy alexandrijského učence jménem Klaudius Ptolemaios ve druhém století našeho letopočtu objevil pojem SÚDÉTA ÓRE = Sudetské hory. Měl znázorňovat Krušné hory, zřejmě ve smyslu „hory kančí, sviňské“. Zeměpisec Strabón zase označoval pojmem GEBRETA asi Šumavu. Slovíčko „sudeta“ k nám snad přišlo se starými Kelty, kteří jím označovali kozla, ale to není jediné možné vysvětlení.
Ještě zpět k německým názvům, někdy se dají města skrývající se pod nimi odhadnout jenom s velikou námahou, někdy je to zřejmé na první pohled. Chcete-li si zajet do DOBRSCHAN, není sporu, že máte namířeno do Dobřan, nebo do města ASCH, potom určitě máte na mysli příhraniční Aš. Někdy je to jasné, někdy zase tak moc ne…
Zdroje:
Herbert Sturm, Biographisches Lexikon zur Geschichte der Bömischen Länder. München, Oldenbourg Verlag, 2000
Vladimír Šmilauer, Osídlení Čech ve světle místních jmen, Praha, nakladatelství Československé akademie věd, 1960
