Článek
Esem a štikou místní nacistické zlovůle se stal major Paul Schiefelbein (1894-1975), jenž zde během svého plzeňského působení od roku 1942 až do konce války zanechal nesmazatelnou stopu. Přezdívali mu tu laskavým pojmenováním „Šílfouš“, evidentně odvozeným od počeštělé verze jeho příjmení. V Čechách se poprvé objevil po atentátu na Heydricha, když se jeho nadřízený stal zastupujícím říšského protektora. Šílfoušových sto sedmdesát dva centimetrů na výšku nestačilo k jeho přijetí do řad SS, zato jeho policejní zkušenosti v kombinaci s nacistickým přesvědčením jej předurčily k tomu, aby v plzeňském prostředí hrál první housle pomyslného okupačního orchestru. Ještě před příchodem do města si berlínský rodák svoji kariéru budoval postupně a nenápadně, počínaje pozicí obchodního příručího, službou ve zbrani v první světové válce a osudovým rozhodnutím vstoupit už v roce 1932 do NSDAP. Lidí, kteří tak brzy prozřeli, si nacistická strana obzvláště cenila a za předchozí zásluhy jej přijala do řad berlínské policie.
Prvního prosincového dne roku 1942 poslala protektorátní administrativa Schiefelbaina jako posilu na plzeňské policejní ředitelství. Neměl tu působit jako běžný řadový policista, ale naopak jako zasloužený a léty prověřený straník. Proto jej pověřili vykonáváním dozoru nad protektorátní uniformovanou policií a nad protileteckou ochranou. Zejména druhá jmenovaná složka získávala pod hrozbou očekávání stále intenzivnějších náletů ze strany britských a amerických bombardérů na významu. Už v dubnu roku následujícího obdržel k nové funkci i armádní hodnost majora. Jednotka Luftschutzpolizei, jejímž příslušníkům se hezky po česku říkalo „luftšucáci“, ve skutečnosti v Plzni představovala říznou údernou, i když v daném kontextu obrannou sílu, do níž policie zapojila až tisícovku mužů. Kromě klasické vzdušné obrany v ní aktivně figuroval i profesionální hasičský útvar, sídlící toho času částečně i v Pikově škole na Doubravce. Češi za války ten slovní výraz luftšucák používali jako hovorový až posměšný, jak nám to v uších zní po tolika letech i dnes.
Každoročních oslav osvobození se pravidelně účastní i vzorně udržovaná německá vojenská technika s obsluhou v dobových uniformách
Ambice majora se specializací na vzdušnou obranu ovšem mířily ještě výš a v únoru roku 1944 se skutečně dočkal: jmenovali jej ředitelem celé plzeňské policie a vzhledem k faktu, že brzy se policejní ředitelství na nábřeží u Radbuzy přejmenovalo na prezidium, vrchní velitel měl logicky nárok na oslovování titulem prezidenta. Pokud ještě vůbec lze po tak dlouhé době charakterizovat Schiefelbaina z hlediska jeho povahových vlastností, tak ty se jeví poněkud rozporuplně. Pamětníci tvrdí, že svoji ohromnou moc nad celým městem nijak nezneužíval a že si za svými podřízenými stál, i když se k nim na první pohled choval poněkud hrubě. Jinak to v podmínkách okupované země, a tím spíše na frontových či týlových územích, ani nešlo. Byl samozřejmě přesvědčeným nacistou, i když možná zdánlivě s trochu přívětivější tváří než jeho kolegové.
S činností vlivného nacisty je v Plzni a okolí spojeno několik místopisných lokalit. V případě vzdušného ohrožení města major osobně vysílal poplachová hlášení obyvatelstvu z velitelského krytu na dvoře školy na Americké, v té době však Třídě Vítězství a ještě před tím třídě Jungmannově. Jeho hlas za okupace důvěrně známý všem místním se rozšiřoval z vysílače na Obcizně u soutoku Mže a Radbuzy, který později sehrál tolik pozitivní úlohu při povstání v posledních dnech války. Pravidelná měsíční koordinační jednání složek protivzdušné obrany a policie řídil z Měšťanské besedy a jako vášnivý myslivec zajížděl do revíru nedaleké obce Česká Bříza. Zřejmě jako jeden z mála vysoce postavených okupantů se slušně domluvil i jazykem porobeného národa.
Slavnosti svobody v Křižíkových sadech v roce 2025
Jedno velice důležité místo v systému německé protiletecké obrany dobře znají návštěvníci místní zoologické zahrady. Ve strmém svahu pod lokalitou Vinice vybudovali okupanti podzemní areál z bunkrů, určený pro obsluhu pozorovatelny nebe nad městem. A to je odtud spolu s celou kotlinou obzvlášť dobře přehlédnutelné. Snad proto sem do ZOO pietně umístili americký tank jako symbol vítězství nad nepřátelskou armádou.
Ačkoliv každý na jiné straně stejné barikády, Plzeňané a nejvyšší policejní představitel okupačních sil měli na nutnost protivzdušné obrany podobný názor – nikdo si nepřál totální devastaci města a tím spíše ne jeho civilních obyvatel. S narůstající četností spojeneckých náletů a počínaje druhou polovinou dubna roku 1945 i lidských obětí, začal Schiefelbein uvažovat o zajištění bezpečnosti své i svých blízkých. Po smršti bomb dne 17. dubna, až do té doby v jím kontrolovaném městě dosud nevídané, poslal svoji ženu a jiné příbuzné raději do jenom o málo bezpečnějšího Bavorska. Klec spadla i nad ním v posledních dnech květnového povstání, když definitivně pochopil marnost, se kterou se nacisté pokoušeli otočit chod dějin, a to když už bylo zřejmé, že se jim to nemůže podařit.
Velitel „Šílfouš“ organizoval pravidelná měsíční koordinační jednání policejních složek v Měšťanské besedě v Kopeckého sadech
S velkým objemem finanční hotovosti a cigaret zamířil z Plzně směrem na Stříbro a podobně jako stovky důstojníků oblečených do stejné německé uniformy se jenom modlil, aby padl do zajetí té pro něj vlídnější nepřátelské armády. Stalo se a zajali jej příslušníci US Army. V polovině roku následujícího se zajatec ocitl ve vazbě tam, kde byl dříve zvyklý vydávat jenom panovačné rozkazy, v budově policejního ředitelství na plzeňském Anglickém nábřeží u Radbuzy.
V ostře sledovaném procesu v mírovém roce 1946 mu jako nespornému zastánci a propagátorovi nacismu nikdo příliš šanci nedával, ale ani obhajoba nezahálela – majorovy zásluhy o organizaci protivzdušné obrany západočeského průmyslového centra, a koncem války i jediné významné zbrojovky zbraní SS, se také nedaly jen tak přehlédnout. Po vynesení rozsudku 15 let odnětí svobody za zločiny proti státu nastoupil trest ve věznici na Borech a v roce 1955 byl stále se statutem vězně odsunut z Československa. Dál už o jeho osudech nikdo neslyšel.
V objektu současného gymnázia, které nese jméno po prvorepublikovém starostovi Luďku Pikovi, v plzeňské čtvrti Doubravka měla německá protivzdušná obrana svůj profesionální hasičský útvar
Zdroje:
MCNAB, Chris. Třetí říše 1923-1945: Druhá světová válka v datech. 1.. vyd. Praha: Svojtka, 2010.
HAŠLOVÁ, Silvie. Protivzdušná obrana Plzně. Plzeňská jednička. Statutární město Plzeň zastoupené Městským obvodem Plzeň 1, 4. 2017, roč. 24, čís. 2.
JENČÍK, Milan. Nálety na Plzeň v dubnu 1945. Plzeňský kraj. NAVA - Nakladatelská a vydavatelská agentura, 4. 2013, roč. 11
