Článek
Divadlu v Kulturním domě, jemuž se ve městě přezdívalo „Dům hrůzy u Radbůzy“, propůjčil ještě za svého života své jméno, ale jinak neměl s jeho chodem prakticky nic společného. A jen tak mimochodem, ta narážka na hrůzný objekt, kde se Divadlo Miroslava Horníčka nacházelo, vznikla spíše díky tomu, že se to dobře rýmovalo. Samozřejmě se mnohým ten kulturní dům na nábřeží Radbuzy (správně psáno skutečně bez kroužku) nezamlouval, ale na druhou stranu jiní v něm viděli ten zdařilejší příklad předlistopadové plzeňské architektury. Už nestojí a místo něj doposud zeje jedna obrovská stavební jáma, která už léta čeká na smysluplné zastavění…
Divadlo tedy zmizelo a objevil se parčík pojmenovaný po tomto skvělém glosátorovi politického dění, herci, spisovateli, dramatikovi či režisérovi, zkrátka po muži mnoha profesí a dovedností, zcela oddanému českému divadlu, literatuře a kultuře vůbec. Vzorně upravený park na místě historické zahrady nebyl vybrán pro poctu Horníčkovi náhodou. Nedaleko odtud se na adrese Karlova 36 dne 10. listopadu 1918 narodil, nedaleko odtud sbíral ve Velkém divadle Josefa Kajetána Tyla své první herecké a režisérské zkušenosti. Tam také až do roku 1945 pracoval, než mu Plzeň začala být umělecky těsná a nechal se zlákat příležitostmi hlavního města. A po pravdě řečeno, v profesní kariéře mu to jenom prospělo.
Původní zahrada podnikatele F. J. Pankráce se dostala do velmi zanedbaného stavu, než byla přeměněna na park M. H.
Busta s hercovou připomínkou byla určena sochařem Františkem Bálkem původně pro Divadlo Miroslava Horníčka
Park s dětským hřištěm se nachází v bezprostřední blízkosti Velké synagogy
Prostor pietně upravený po velikánovi českého herectví vyrostl na místě zahrady Františka Josefa Pankráce z druhé polovina devatenáctého století. Tento advokát, politik a především podnikatel, patřil ve své době k nejvyšším a nejúspěšnějším společenským špičkám Plzeňska a proslavil se jako majitel uhelných dolů v nedalekém Nýřansku. Ani Čech, ani Němec – přesto se nechával oslovovat jako Franz Pankraz. O jeho jazykových preferencích to hovoří celkem výmluvně a nebyl v podobné přetvářce mezi místními podnikateli rozhodně sám. Emil Škoda by o tom mohl sáhodlouze vyprávět. Ač čistokrevný Čech, jinak než německy pomalu nepromluvil.
Uhlobaronovo jméno už je dávno zapomenuto, ale zůstal po něm mimo jiné palácový dům, kde nyní sídlí Úřad městského obvodu Plzeň 3 a právě za ním vzpomínaná zahrada s pozdějším parkem Miroslava Horníčka. Jak kuriózní propojení dravého kapitálu s citlivým hereckým kumštem! A aby toho nebylo málo, park pojmenovaný po velikánovi českého herectví se nachází mezi budovou dnešního úřadu a Velkou synagogou, třetím největším židovským svatostánkem na celém světě a po Budapešti druhým v Evropě.
Součástí plošně nevelikého parčíku je i malý památník osvobození americkou armádou v roce 1945
Mistr Horníček se v Plzni narodil, vyrůstal, studoval na místní reálce a v tomto městě u něj propukl zájem o vše, co souvisí s divadelnictvím. Sám o sobě tvrdil, že být Plzeňákem je součást jeho identity a vždy hrdě prohlašoval, že rodné město člověka provází celý život, i když v něm už dávno nežije. Kromě Karla Gotta nebo Jiřího Suchého patří mezi mnoho jiných plzeňských rodáků z kulturní branže, kteří si svým talentem a pílí vydobyli celonárodní popularitu. Umělec narozený v Karlově ulici zemřel v roce 2003.
Zdroje:
Horníček, Miroslav. Naše město Plzeň, Praha: Brána, 1995
Český rozhlas Plzeň. Miroslav Horníček: Býti rodákem. Vzpomínky herce a spisovatele na Plzeň, 5. dubna 2026
