Článek
Odkud se ty lidské ostatky vzaly?
A protože kostra dostala jméno do jiných jazyků ve své podstatě nepřeložitelné, v cizích jazycích to bývá problém. V angličtině se jí říká „The Skeleton of Hnát“ a v němčině „Das Skelett des Turmwächters“. Tak tedy, co že nám ta pověst říká. Hlásného na městské bráně v Brodě, zvaného Hnát, považovali a snad ještě považují místní za absolutního zrádce, padoucha hodného jenom pohrdání.
Když se k městskému opevnění přiblížili vojáci ze znepřátelené Jihlavy, proradný a podplacený Hnát neohlásil jejich příchod, a dokonce si dovolil otevřít jim bránu. Zradu Brodští odhalili včas a hlásného, jenž měl hájit jejich zájmy, jednoduše zabili a cizí vojáky zahnali. Vše tedy dopadlo tak, jak má být. A aby město varovalo před podobným počínáním i možné následovníky, umístilo kostru nenáviděného Hnáta pro výstrahu do výklenku Staré radnice.
Panel zvaný Brodská smrt i s uměleckým ztvárněním kostlivce v expozici Staré radnice
Ten příběh se měl údajně odehrát v roce 1472 v době válečných šarvátek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, ale zřejmě se tak neodehrál. Nějaká zcela náhodně vybraná kostra se pravděpodobně dostala na fasádu po rekonstrukci radnice až téměř o dvě staletí později. Žádný Hnát, žádná pomsta za zradu!
Podle dalšího možného výkladu měla být vystavená kostra připomínkou lidské smrtelnosti a měla posloužit tak jako protiváha božské dokonalosti. Kostlivec na radniční fasádě, stejně tak jako jeho volná parafráze v muzejní expozici v interiéru radnice, drží kosu s latinským nápisem „Qua hora nescis“ tedy v překladu „V kterou hodinu nevíš“. Poselství je to celkem srozumitelné! To ať si všichni procházející laskavě uvědomí, že vlastní konec nemusí být příliš daleko.
Varianta s moralistickým upozorněním na smrtelnost člověka, zasazená do barokního období, se zdá pravděpodobnější než příběh o Hnátovi. Není vyloučeno, že obě legendy dříve existovaly zcela samostatně a teprve lidská fantazie si je složila do jednoho motivu. Ať tak či onak, Havlíčkův Brod s kostlivcem na fasádě získal mezi našimi městy výjimečnou pozici, mezi radničními fasádami se vyjímá jako skutečná rarita,,,
Hlavní Havlíčkovo náměstí se Starou radnicí na snímku vpravo
Z pravé strany od Staré radnice s Hnátem stojí budova Nové radnice
Brod ano, ale proč zrovna Havlíčkův
Málo obvyklé je i velice úzké spojení města s Karlem Havlíčkem Borovským, jehož typický tvar kníru uvidíte v ulicích takřka všude. Nejen na veřejných prostranstvích, také v propagačních materiálech a všude tam, kde místním záleží na zdůraznění vztahu se svým idolem. Nakonec i hlavní historické náměstí se jmenuje Havlíčkovo a je vyzdobeno citáty z jeho psaných textů. Jeden z nejmalebnějších domů s Galerií a muzeem Vysočiny na tomto náměstí nazvali, jak jinak Havlíčkův. Městský park Budoucnost za hlavním kostelem a rybníkem s přiléhavým názvem Hastrman očaruje svým přírodním kouzlem. A to, že mu vévodí důstojný a ze všech stran viditelný památník Karla Havlíčka, vlastně už nemůže nikoho ani překvapit.
Slovo Brod v názvu města jednoznačně odkazuje na místo, kde se dala přejít řeka Sázava na důležité spojnici mezi zeměmi českými a moravskými, tudíž v blízkosti zemských hranic. Původní pojmenování Německý Brod zase připomínalo skutečnost, jakého původu bývali v těchto končinách někdejší kolonisté, horníci a středověké obyvatelstvo vůbec. Prapodivná česko-německá zkomolenina Deutschbrod přežívala po staletí až do vzniku Československa, kdy už začaly zesilovat snahy o odstranění přívlastku, který tolik připomínal naše západní sousedy.
Novinářského i politického rebela připomíná Havlíčkův dům s galerií a muzeem na Havlíčkově náměstí
Když ne Německý, tak tedy jaký? Jméno K. H. Borovského (1821 – 1856) se nabízelo samo. Tento populární novinář, spisovatel a představitel českého politického života se narodil v nedaleké Borové u Přibyslavi, ve městě Brod delší dobu žil a jeho zdejší působení místní politické a společenské dění významně ovlivnilo. Ovšem k přejmenování došlo až v roce 1945, tedy okamžitě po konci dosud nejstrašnější a nejděsivější světové války. Není třeba zdůrazňovat, že na všechno německé byli naši předchůdci v té době obzvlášť alergičtí a že pro přejmenování Brodu tedy nastal ten správný okamžik.
A jestliže nabýváte dojmu, že Borovský je ve městě přítomen úplně všude, nemýlíte se! Ale nejvíc je tento odvážný novinář, jehož životní pouť zavála až do vyhnanství v tyrolském Brixenu, přítomen v již vzpomínaném Havlíčkově domě na náměstí. Otec Matěj Havlíček jej koupil v roce 1832, aby v něm provozoval kupecký obchod a žil tu se svou rodinou včetně syna Karla. Právě v něm jej příslušné habsburské orgány zatkly a v tichosti dopravily do Tyrol.
Z tohoto důvodu Brodu sluší přívlastek Havlíčkův jistě víc než Německý…
Monumentální památník hrdiny, po němž se nyní město jmenuje, dominuje městskému parku Budoucnost
Zdroje:
HORÁK, Petr: Hnát a barokní kostlivci. Havlíčkobrodsko, č. 20, 2006
SOCHR, Jiří: Havlíčkův Brod. Havlíčkův Brod, 1969
