Článek
Skály byly vyzdviženy ze dna dávného moře tektonickými pohyby, když je následně začaly tvarovat vlny Atlantského oceánu, a to společně s vlivy ostatními. I z pevninských skalních útvarů, včetně těch z našich zemí, dobře víme, co dokáže způsobit divoká kombinace větru, deště a eroze. Říká se, že útesy na západním pobřeží Atlantského oceánu patří mezi nejkrásnější a nejnavštěvovanější přírodní památky Irska. Nejedná se však o jedno jediné místo na pobřeží, ale o přibližně osm kilometrů dlouhý úsek pískovcových a břidlicových skal, které místy vyčnívají nad hladinu oceánu i přes dvě stě metrů.
Jejich přitažlivost spočívá nejenom v úchvatných výhledech na pobřežní skály nebo na rozbouřenou vodní hladinu pod nimi, ale také v bohatství místní flóry a fauny. Více podrobností se návštěvníci tohoto neopakovatelného kousku irského ostrova dozví přímo při procházkách touto nevídanou přírodní scenérií, nebo i v návštěvnickém centru plném fotografií, filmových ukázek či třírozměrných modelů. Symbolickým ptákem těchto klimaticky poměrně drsných končin je mořský racek a pro nás snad ještě exotičtější papuchalek, mořský pták s nápadným barevným zobákem. Často se pro něj používá také přezdívka „mořský papoušek“.
Až vystoupají početné zástupy turistů na vrchol, budou mít na útesy nejkrásnější výhled
Z organizačního hlediska zvládají Irové nekonečné davy návštěvníků Moherských útesů na jedničku. Před návštěvnickým centrem v samotném srdci atraktivní krajiny ještě na relativně plochém terénu postavili rozsáhlá parkoviště pro osobní automobily i autobusy a již zmíněné návštěvnické centrum. Jen krátce před návštěvou útesů u Atlantiku jsem navštívil náš Archeopark v Pavlově na jižní Moravě a mohl jsem tak porovnávat, jakou koncepci zvolili architekti pro návštěvnická centra v obou případech.
Naše muzeum pod pálavskými kopci je schováno pod terénem tak, že stavba vyčnívá svými průduchy na povrch na několika místech. Nikdo tedy nepochybuje, že podzemní areál je sice pod terénem ukrytý, ale dokáže i udělat o jeho velikosti určitou představu. Centrum u Moherských útesů je naopak v kopci ukryto tak dokonale, že o jeho rozlehlosti si můžete udělat představu až uvnitř při procházení několikapodlažního bludiště. Zvenku tak přítomnost podzemního labyrintu ani netušíte, střecha je travnatá a z dálky stavba dokonale splývá s krajinou…
Vrchol se zachovalou stavbou v podobě kruhové kamenné rozhledny
Vodními příboji obnažená skála pod útesy se nazývá jehlou
Většina návštěvníků směřuje nejdříve kruhovou kamennou rozhlednu z roku 1835, odkud je nejkrásnější výhled na útesy i na osamělé Aranské ostrovy, nacházející se nedaleko od pobřeží, skupinu ostrovů kdysi poměrně hustě zabydlených. Směrem k nejatraktivnějšímu pohledu na útesy se pod nimi krčí osamělý skalní pilíř s názvem Jehla (The Needle). Na první pohled je znát, že takový mořský skalní sloup nemohl vzniknout jinak než všudypřítomnou erozí. Samotné rozhledně tady říkají O‘Brien‘s Tower podle jména místního statkáře, jenž se o stavbu na nejlépe viditelném místě u útesů zasloužil.
Cesta od návštěvnického centra k Atlantiku
Zdroje:
Cliffs of Moher. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2012-01-06]. Dostupné v archivu
Rough Guides, Irsko – turistický průvodce, nakladatelství JOTA Brno, 2017
Návštěvnické centrum v sousedství pohodlných parkovišť je citlivě zakomponováno do terénu v okolí útesů
