Článek
Podle druhu materiálu ze žuly se mu říká jednoduše Kamenný, protože dávní stavitelé mostních konstrukcí neměli prakticky žádnou jinou možnost než poskládat bloky z kamenných kvádrů do podoby kleneb, uzavřených vrcholovými klenáky. A potom už jenom netrpělivě čekat na odpověď „spadne či nespadne“. Žádná statika, žádné výpočty, jenom pouhopouhá intuice. Při takové dlouhověkosti a s ohledem na povodňová rizika otavských vod, přitékajících sem z výše položených šumavských plání, měl přirozeně most nejednou namále. Ale vydržel, stojí dodnes a můžeme se jenom radovat, jaká technická díla dokázali naši předci před mnoha staletími postavit. Také se mu někdy říká Jelení most, údajně podle zvířete, které jej po otevření poprvé přeběhlo. To už bychom se však dostali spíše do říše bájí, pověstí a nevěrohodných legend. Místní si jej pro sebe pojmenovali jako most Starý.
Při jeho stavbě byl údajně použit známý trik se svedením říčních vod do přechodného a uměle vyhloubeného koryta, aby se dalo zakládání a zdění pilířů provádět v suchých podmínkách. Pokud to je možné, takové řešení bývá vždycky výhodnější než odčerpávání vody z utěsněných jímek kolem budoucích pilířů nebo snad jiné modernější metody. Třeba práce v podvodních kesonech, jakýchsi zvonech s přívodem dýchatelného vzduchu. V Písku nebyly práce při zakládání nijak složitě limitovány, takže hloubení umělého říčního koryta se nabízelo samo od sebe. Těmito místy procházela důležitá „severojižní magistrála“, spojující oblasti Středozemního moře až s Baltem. A logickou roli v záležitostech obchodu v té době hrála sůl. A tak se stalo, že potřeba překlenutí řeky Otavy zrovna v těchto místech sehrálo v dálkovém obchodování tu nejpodstatnější roli.
Svou koncepcí připomíná most přes Otavu ten Karlův přes Vltavu
Ke Kamennému mostu vede romantická promenáda po nábřeží řeky
Technické parametry i sochařská výzdoba se dá s přimhouřením oka u mostu přes Otavu srovnávat s jeho mladším kolegou přes Vltavu. Samozřejmě je kratší s délkou ani ne 110 metrů a také méně široký, od jednoho zábradlí k druhému jenom 6,25 metrů. I pilířů a oblouků tu napočítáme méně – šest vnitřních mostních podpor vynáší celkem sedm oblouků. Ten největší, segmentový s rozpětím třinácti metrů, byl určen pro lodní dopravu, jíž v minulých staletích vévodili voraři, dopravující šumavské dřevo až do hlavního města. Analogie s Karlovým mostem měla svoje opodstatnění i v případě věží na obou březích. V Praze je ještě uvidíte, ale v Písku už ne. U Otavy se jedna zřítila během povodně v osmnáctém století a tu druhou pro jistotu strhli ve století následujícím.
Po velice důležité dvouleté rekonstrukci, která skončila v roce 1996, přišla o šest let později povodeň ohrožující převážnou část České republiky. Mnozí si ještě dobře pamatujeme katastrofickou situaci v Praze se zaplavením zoologické zahrady, nejenom tam, ale i všech ostatních míst v širším povodí řeky Vltavy. Srpen roku 2002 se stal mementem na úrovni apokalypsy, kdy si žádná stavba blízko u říčních toků nemohla být jistá, že velkou vodu bez úhony přežije. Při nejvyšší kulminaci dosahovala hladina Otavy dvoumetrové výšky nad úrovní mostovky a samozřejmě konstrukci hrozilo jen to nejhorší. Odborníci se shodli v názoru, že kamenný most vydržel katastrofickou situaci jenom díky zdařilé rekonstrukci z roku 1996. Nebýt tehdejšího zakotvení nejpodstatnějších částí mostu do podložní skály, asi by jej velká voda nekompromisně strhla…
Mostní pilíře klasicky chrání dřevěné ledolamy
Výstup z mostu od centra Písku na opačný břeh
Opatření proti velké vodě už realizovali gotičtí mostaři z doby Přemysla Otakara II. Ten ostatně stavbu přemostění Otavy pravděpodobně financoval, do píseckého hradu hned vedle mostu rád a často jezdil a jenom o několik let před tím rozšiřoval tehdy již existující nedaleký hrad Zvíkov. A ta gotická opatření? Půdorysná trasa píseckého mostu je už od samého vzniku mírně prohnutá proti vodě a pilíře vytváří „aerodynamický tvar“ se zašpičatělou návodní stranou odkud voda přitéká, kde navíc pomáhají i předsunuté dřevěné ledolamy. Tvar na opačné straně naopak zůstal zakulacený.
Popisovaná stavba a jedinečná kulturní památka patří mezi nejstarší u nás, ale i v celé střední Evropě. Most sehrál důležitou roli při obranném systému královského města Písku, vždyť právě proto měl i dvojici ochranných věží. A v neposlední řadě vytvářel nezbytnou složku dálkového obchodu z nejvzdálenějších zemích, ovšem posiloval hospodářské vztahy i s tou zemí nejbližší – Bavorskem. Dnes už dávno neplní svoji dřívější dopravní funkci, automobilový provoz za něj převzal ten novější a modernější, postavený nadohled níže po toku řeky.
Děkanský kostel Narození Panny Marie je hlavním svatostánkem královského města
Historické centrum se nachází na pravém břehu Otavy
Zdroje:
KUTHAN, Jiří. Česká architektura v době posledních Přemyslovců. 1. vyd. Vimperk: TINA, 1994
Naše mosty historické a současné, Dušan Josef, 1984
