Článek
A jak se později ukázalo, zdaleka nešlo v jejích dějinách o okupaci poslední. Na sjezdu českých stavů, tedy vítězů v této nerovné bitvě o ze všech stran obležené město, zazněly už v následujícím roce po zdolání hradeb. Byly slyšet vážně míněné požadavky, že Plzeň si jako hlavní opora habsburské moci v Čechách stejně nezaslouží nic jiného, než srovnání se zemí. Jestli kdy starobylému královskému městu hrozilo totální zničení, tak nejvíce se k definitivnímu konci přiblížilo právě v dobách této okupace.
Poválečná potupa a město na kolenou
Jenomže generál ve službách českých stavů se ukázal být neméně schopným obchodníkem, jako všeho schopným žoldákem. Bystře vytušil, že peníze mu přinese spíše skomírající Plzeň než ta úplně srovnaná se zemí. Jako typický žoldnéř si svoje finanční dávky vybíral s buldočí zatvrzelostí a ji, zchudlou a bezbrannou, nutil ke stále větší a větší zadluženosti. Snad není třeba ani zdůrazňovat, že peníze šly do kapsy především Mansfeldovi, nikoliv na přímé vydržování jeho armády. A už vůbec ne českým stavům, které by měly z logiky věci být hlavním vítězem právě skončené šarvátky o Plzeň. Ta skončila definitivním proniknutím obléhatelů na hlavní náměstí úzkou uličkou, které dnes říkáme Dřevěná, ale po celá staletí se jmenovala Mansfeldova.
Pohled do Mansfeldovy ulice z náměstí, tudy proniklo stavovské vojsko do centra města
Záhy po začátku okupace odjel Mansfeld za svým jihoevropským chlebodárcem do Turína v Savojsku, aby tam získal alespoň nějaký příslib dalších financí pro udržování chodu zbytků svého vojska. Tamní vévoda jej už dříve pověřil organizací své kandidatury na titul českého krále, která byla prakticky jediným podstatnějším motivem, proč se v konfliktu mezi povstaleckou Prahou a zkostnatělou habsburskou Vídní vůbec angažoval. Financování dalších válečných operací podmínil nejen touto kandidaturou, ale mířil ještě výše, císařskému trůnu by se také nebránil, kdyby tam mohl Habsburky sám vystřídat.
Reliéf znázorňující vojáka z armády generála Mansfelda
Ambice tomu urozenému pánovi z Turína věru nechyběly, jenomže v konečném účtování mělo všechno dopadnout jinak. Tak se stalo, že zatímco Mansfeld čtvrt roku vyjednával mimo Plzeň a jeho vojáci v ní daleko od svého velitele pokojně a bezstarostně odpočívali a oddávali se sladkému nicnedělání, jejich habsburský nepřítel se zachoval činoroději a vůbec nezahálel. Císařská armáda mezi tím ovládla šumavské přechody hranic, aby si tak připravila nástup dalších posil od Pasova. Kdyby se tehdy Mansfeldovi vojáci v Plzni jenom tak nepoflakovali a na Šumavě průsmyky tvrdě bránili, kormidlo našich dějin by se možná otočilo jiným směrem. Možná ano, možná ne…
Kartami zamíchal až zimní král
Českým králem, byť jen dočasně, byl nakonec zvolen Fridrich Falcký, vévoda a falcký kurfiřt s nechvalně až hanlivě znějící přezdívkou „zimní král“, čímž se vztah generála Mansfelda k českým stavům zákonitě zhoršil, A co více, propadal se až k bodu mrazu. Jak by těm málo oblíbeným stavům mohl někdy zapomenout, že si vybraly svého vlastního kandidáta a že opomněly prosadit jeho savojského favorita? Když se zhrzenému generálovi nedostávalo peněz, ani těch savojských, ani stavovských, začal si pomáhat i prostředky pro něj nejdosažitelnějšími: financemi plzeňskými.
Obléhání města v roce 1618, jak jej zaznamenala Česko-moravská kronika z roku 1881. Foto: Wikimedie Commons / volné dílo
V červnu 1619 spěchal Mansfeld na pomoc k Českým Budějovicím, městu s podobným osudem bašty císařských sil, jako byla ještě nedávno před svou porážkou Plzeň, ale už u Vodňan utrpěl nepříjemnou vojenskou prohru. Po návratu zpět do Plzně tu nechal zatknout několik předních měšťanů kvůli údajné vzpouře, ale ve skutečnosti tímto způsobem zřejmě projevoval značnou nervozitu ze své evidentně slábnoucí pozice. Suverénní Mansfeld se pomalu ztrácel před očima…
Formálně ještě vládl svému vojsku i celému okupovanému městu, ale svoji historickou úlohu už pomalu dohrál a víc už jej nikdo nepotřeboval. Zato město se z následků dobytí stavovským vojskem vypořádávalo minimálně dvě stě let a svoje dluhy ani nikdy nestačilo řádně splatit. Ještě štěstí, že kromě Mansfelda už se dobýt Plzeň hrubou vojenskou silou nikdy nikomu nepodařilo.
Oblíbená restaurace na začátku Dřevěné ulice nese jméno generála narozeného v dnešním Lucembursku
Prameny:
ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha: Rybka Publishers, 2004
BÉLOHLÁVEK, Miloslav a kolektiv, Dějiny Plzně I, Západočeské nakladatelství v Plzni, 1965
