Článek
Také v samostatné Irské republice i v Severním Irsku, součásti Spojeného království, chápou kulturní roli jejich „pubů“ podobně a nechodí se tam programově opíjet ani vyvádět nějaké jiné nepřístojnosti. Berou je jako místa společenských styků a vazeb, kde si třeba jenom popovídají, ale možná i seženou něco nebo si nechají poradit s problémem, který si sami netroufají vyřešit. Navíc místa, která bývají v menších sídlech možná i jediná. Potud charakteristika společná a platná v podstatě kdekoliv na světě.
A rozdíly? U nás je zvykem sedět a od obsluhy očekávat, že k vám bude ke stolku přicházet pro další objednávku sama. V Irsku si zpravidla pro svůj nápoj, nejčastěji „pintu“ piva, zajdete sami a u barového pultu hned zaplatíte. V našich podmínkách se v poslední době rozšířil neblahý jev, kdy u stolků často sedí náhodní klienti či pravidelní štamgasti osamoceně, sledují svůj mobilní telefon, nezvednou od něj oči a okolní atmosféru jakoby ani nevnímali. To se na irském ostrově fakticky nemůže stát, tam se dávají do řeči i lidé, kteří se doposud ani neznali. Mají prostě jenom radost z rozhovoru, obohacujícího jednu i druhou stranu. A ještě častěji se tam v pubu sejde skupina známých, u nichž se předpokládá podobná frekvence pitného režimu. Jak jinak, při placení každé rundy se tak mohou střídat.
Personál v těch nejoblíbenějších „pubech“ se už od odpoledne do pozdních večerních hodin prakticky nezastaví
Návštěvníkům u barového pultu i u stolků vyhrává živá muzika už za bílého dne
Markantní rozdíl je ovšem ve vnímání zvukové kulisy. U nás často přijdete do hospůdky, kde panuje hrobové ticho nebo naopak hlasitě vyřvává jakási televizní stanice. V lepším případě pouští obsluha tlumenou hudbu z nějakého rádia nebo si sami štamgasti pouští něco sami přes svoje mobily. Irové mají hudební rytmy v krvi a tamní hospodští dobře ví, že živá muzika jim přivede spoustu nových spokojených zákazníků. Takže jdete odpoledne po pěší zóně v Dublinu nebo i jiném větším městě a najednou vaše uši zaslechnou rytmickou či naopak tesknou melodii z nejbližšího pubu. Nedá vám to, zajdete, pozorujete, vychutnáváte si atmosféru a obvykle nepohrdnete nějakou tou pintou lahodného moku. Hospůdka si vás z ulice vtáhne dovnitř sama.
Samozřejmě, i u nás si v lokálech občas zahrají živí muzikanti, ale to je obvykle dopředu domluvené, zpravidla někdy navečer. Zažil jsem i situace, kdy parta muzikantů v Čechách hrála, ovšem lidé od některých stolů je okřikovali, ať už toho nechají, že chtějí mít ve „své“ hospodě klid. Irská nátura je jiná, živou hudbu v pubech místní vítají v jakékoliv podobě, zpravidla i pozorně poslouchají a je znát, že pivo občas prokládané irskou whiskey jim zážitky z hudební produkce ještě zesiluje. Destilované nápoje vůbec patří k dalším specificky irským fenoménům. Zatímco skotská whisky (skutečně se píše bez písmene „e“) je dvakrát destilovaná a výraznější, irská whiskey prochází destilací třikrát a má proto chuť jemnější. Ostatně věčné spory mezi Skoty a Iry, která z nich chutná lépe, to je zase téma samo o sobě.
K těm zážitkům z hudebních produkcí budiž ještě řečeno, že v pubech nehrají žádní amatéři, myšleno kvalitou hry na hudební nástroje i zpěvu. Ať už se věnují klasické lidově hudbě z irských ostrovů nebo jinému a novějšímu žánru, zpravidla nikdy nezklamou. Nakonec totéž platí i vyhrávání přímo v ulicích, ale tam si může stoupnout a předvádět se úplně každý, takže tam kvalita být jistá nemusí. V pubech to samozřejmě regulují jejich provozovatelé. Irská hudba v pubech prohlubuje i kontakty mezi lidmi, kteří jen tak postávají vedle sebe, nebo sedí a navzájem si povídají u sousedních stolků. Chovají se a konverzují spontánně, což u nás zrovna pravidlem nebývá.
Milovníci piva si pro něj zpravidla dojdou k baru, každé zvlášť zaplatí a potom s ním postávají nebo zasednou s přáteli ke stolku, převládá značka Guinness
Venkovní zahrádky jsou populární všude na světě, vyhlášenou čtvrť dublinských hospůdek Temple Bar nevyjímaje
A další propastný rozdíl najdeme i v interiérech příslušných provozoven. U nás bývají hodně rozdílné a nanejvýš je sjednocují pravidla určená hlavním dodavatelem piva. Velké pivovary často ovlivňují vybavení nezbytného zařízení výčepních pultů a do jisté míry i celkový vzhled. Puby v Irsku jsou si často interiérově podobné, působí jaksi jednotně a máte pocit, že všechno ovlivňuje všudypřítomný pivovar Guinness. Ať už vejdete kamkoliv, potěší vás přibližně stejná atmosféra - historické fotografie, koberce, krby i přítomnost tmavých odstínů dřeva. Nakonec to známe i z irských pubů v České republice, ani těch už není tak málo. Zaujala mne zpráva, že při nedávném utkání fotbalistů z Irska v Praze zaplavilo centrum našeho hlavního města plno fanoušků z irského ostrova. Místo aby ocenili možnost ochutnat naše vynikající české pivo a porovnat jej s tím svým, dávali přednost pražským pubům s jejich Guinnessem…
To představuje obchodní značku tmavého piva s výraznou nasládlou chutí, vyráběného původně jenom na irském ostrově. Poprvé bylo pivo vyrobeno ve městě Dublin v továrně St. James' Gate v roce 1759. Podnikatel Arthur Guinness si tehdy najal malý pivovar a začal vařit pivo pod svým jménem. Protože se jednalo o velmi silné, tuhé pivo, vžil se pro něj název „stout“ (angl. stout – podsaditý). Pan zakladatel se stal velkým inovátorem a celý svůj život hledal možnosti, jak svoji značku neustále zdokonalovat. Dnes je Guinness jedním z největších pivovarů na světě, svoje produkty vyrábí přímo nebo licenčně v padesáti státech světa a prodává je celkem ve sto padesáti. Se jménem pivovaru je spojená i světoznámá kniha rekordů…
Temple Bar se stovkami pubů jeden vedle druhého hýří barvami, čepovanými pintami piva i drožkami
Pouliční muzikanti to v irských ulicích rozbalí kdykoliv a kdekoliv a můžete si být skoro jisti, že bez ohledu na hudební žánr překvapí skvělou kvalitou
Zdroje:
Rough Guides, Irsko – turistický průvodce, nakladatelství JOTA Brno, 2017
Maurice Curtis. Temple Bar: Historie. History Press Ireland. 2016
Záběr po konci vystoupení souboru irských písní a tanců, které s nadšením sledovali návštěvníci téměř z celého světa. Není se co divit, vždyť většina sem přijela ze zvědavosti kvůli svým irským předkům
