Článek
Překvapení ve Stupně u nádraží i v Plzni na Americké
Cesta vláčkem je zajímavá velkým množstvím přejezdů mezi souběžně trasovanou silnicí a kolejemi. První překvapení čeká ve Stupně, kde trať původně končila a nemá tedy v přímém směru pokračování. Stanice je z kategorie takzvaně úvraťových. Dále do Radnic se prodlužovala až dodatečně, takže mašinfíra si přesedne na druhou strany soupravy a chvíli jede znovu směrem nazpátek. Ve Stupně vystoupím a hned vedle nádražní budovy mě čeká překvapení číslo dvě. Na nevzhledné prodejně tu umístili pamětní desku, která prozrazuje souvislost Stupna s řetězcem, jehož pobočky s charakteristickým emblémem je možné potkat ve 119 zemích celého světa. Kdo by to mohl očekávat, že Stupno s ani ne sedmi stovkami obyvatel, navíc jen pouhá součást trojnásobně velkých Břas, se do takové pozice vůči hlavní postavě 41 tisíc restaurací na světě vůbec dostane.
Podobné je to na Americké třídě v Plzni, kde si řetězec otevřel vůbec první provozovnu v tomto městě a po Praze a jiných velkých městech další pořadovou pobočku u nás. A opět pamětní deska a podobná narážka na vazbu dvacet kilometrů vzdáleného Stupna s gigantem v oboru rychlého občerstvení. Až do společenských změn v roce 1989 jsme emblém s dvojicí charakteristických žlutých oblouků vídávali jen při příležitosti sporadických zahraničních cest a ještě častěji na fotografiích nebo na filmových plátnech. A že má ten gigant něco společného s Rokycanskem, to věděli skutečně jen nadšenci, znalci historie a fajnšmekři v gastronomickém oboru.
Pamětní deska umístěná na fasádě plzeňské provozovny s výlučně anglickým textem
Syn českých rodičů se jim narodil v USA, považoval se za Američana, ale otec pocházel ze Stupna
Ray Kroc (1902 – 1984) byl synem českých emigrantů, kteří se spolu seznámili až ve Spojených státech. V první polovině svého života se živil nejrůznějším a často až absurdním způsobem. Daleko později v pozici prodejce mixérů na výrobu mléčných koktejlů jej jako přemýšlivého obchodníka zaujalo, že firma vlastněná bratry Richardem a Mauricem McDonaldovými si od něj objednala větší množství mixérů. V té době mu už bylo dvaapadesát a jeho kariéra měla teoreticky začít klesat do útlumu. Ale Ray byl člověkem z jiného těsta. Vrtalo mu hlavou, k čemu oba dosavadní majitelé firmy výrobky od něj v tak velkém množství potřebují. Odhodlal se navštívit jejich restauraci a nestačil se divit, jak hbitě zákazníci dostanou svůj objednaný hamburger do ruky. Stačilo pár sekund, zatímco v jiných zařízeních podobného typu se to nikde tak rychle nedařilo.
Připomínka Raye Kroce působí nenápadně vedle hlavního vstupu z Americké třídy
Zavětřil potenciál onoho způsobu přípravy jídel a jejch prodeje. Nabídl majitelům, že pro ně bude organizovat zakládání provozoven rychlého občerstvení na principu franšízové spolupráce, a to na území celých USA, pochopitelně podle vzoru a pod logem původní firmy. Na rozdíl od Kroce, sršícího nápady a energií, bratři ten jimi objevený potenciál buď neviděli, nebo už neměli chuť svoji myšlenku dále rozvíjet. Zkrátka už v roce 1961 svůj podíl společnosti Krocovi prodali a on již jako hlavní vlastník jím založené firmy s mírně upraveným názvem „McDonald’s Corporation“ expandoval po celých Státech a nakonec po celé planetě. Nakonec i zachování rodinného jména původních vlastníků lze považovat za excelentně moudrý tah Raye Kroce. Spokojení zákazníci už tuto značku považovali za spolehlivý marketingový brand a nový majitel si sílu zavedeného loga uvědomoval až příliš dobře. Stačí se porozhlédnout kolem sebe, aby bylo všem jasné, proč je první muž a král rychlého občerstvení považován za jednoho z nejúspěšnějších podnikatelů všech dob.
Řetězec má i svoje mouchy, ale to ať posoudí jiní
Ne každý je z restaurací řízených a provozovaných „naším téměř spoluobčanem“ nadšený, někomu vadí, že se jedná o styl vybudovaný ve Spojených státech a je po celém světě považovaný za vizitku jejich zámořského životního stylu. Jiní mají výhrady k nezdravosti prodávaných produktů, „vykořisťování“ pracovníků a bůh ví k čemu ještě. Nezdravá jídla, špatné pracovní podmínky, marketing zaměřený na dětské konzumenty. Také globalizační tendence, vytlačující místní gastronomii, nebo i zhoubný vliv na životní podmínky, kdy řetězec produkuje ohromné množství jednorázově použitelných plastů a papíru, velká spotřeba hovězího masa, vedoucí k emisím skleníkových plynů. Jistě to nejsou argumenty zanedbatelné, ovšem smyslem tohoto článku není ani obhajovat, ani odsuzovat řetězec jako takový.
Snímek z roku 2014 zachytil omšelou prodejnu vedle nádraží ve Stupně s pamětní deskou na levé straně od dveří. Dříve na tomto místě provozoval hospodu Rayův otec Alois
Jde tu především o připomínku české stopy muže, který to „všechno zavinil“. Jeho otec Alois Kroc provozoval malou vesnickou hospodu ve Stupně u nádraží, kde dneska najdeme na fasádě prodejny pamětní desku z roku 2002. Ta hospůdka patřila otci Aloise a tedy dědečkovi slavného Raye. Ten po emigraci otce ze Stupna do zámoří vyrůstal sice v české rodině, ale naším jazykem nikdy nemluvil, zřejmě mu ani moc nerozuměl a ve svém životě nikdy do našich končin nezavítal. Podnikatelova matka jménem Rose Mary Kroc, rodným jménem Hrachová, jako nadaná pianistka vštěpovala svému synovi lásku k hudbě a ten si také jako mladík svého času vydělával i hrou na klavír.
Jenom škoda, že rodiče nechali Raye vyrůstat jako typického Američana bez jakékoliv hrdosti na svůj skutečný původ. Na druhou stranu, kdyby tomu bylo jinak, svět by byl možná ochuzen o jednu veleúspěšnou marketingovou značku. Nebo zachráněn od ní? Kdo ví…
Zdroje:
Ray Kroc: Muž, který sice nezaložil McDonald's, přesto mu mnozí vděčí za obezitu po cheeseburgerech - Reflex.cz. Dostupné online [cit. 2018-06-06].
HREJSEMNOU Pavel, 100 pravidel podle Raya Kroca, Praha, IDEAIFY, 2025
