„To tenkrát v čtyřicátom pátom, když Plzeň osvobodil Patton…“

Památník s názvem „Díky, Ameriko!“ jako místo nejoficiálnějších oslav osvobození

Oficiální část každoročních slavností se odehrává právě zde na křižovatce Klatovské a Americké třídy. Oslavami žije celé město, po ulicích se prohání dobová vojenská technika všech možných armád a v ní muži, ženy i děti oblečení do uniforem některé z tehdy bojujících vojsk. Převládají vozidla a oblečení z USA, jinak by to při vzpomínce na osvobozování západních Čech ani být nemohlo. Na náměstí Republiky vyhrávají kapely a písnička od skupiny Greenhorns s nezapomenutelným Janem Vyčítalem o „čtyřicátom pátom“ vždycky vyvolá jiskru nadšení všech přihlížejících, třebaže už ji interpretují jiní a mladší. To nejoficiálnější s pokládáním věnců, s projevy státníků a v loňském roce dokonce s přítomností belgického krále, protože vojska tohoto státu se na osvobození Plzně také podílela, se odehrává za vyloučeného provozu právě na této křižovatce. U Práce se jí říká kvůli tomu, že zde dříve sídlila redakce známého odborářského deníku.

Při příležitosti kulatého výročí osvobození města tu dne 6. dubna 1995 odhalila památník Díky, Ameriko! Mimo jiné za přítomnosti prezidenta Václava Havla tehdejší velvyslankyně USA v Československu Shirley Temple Black, dříve známá dětská filmová hvězda. O tom, že pocta osvoboditelům bude stát v místech zvaných „U Práce“, se rozhodlo už v rámci oslav druhého výročí květnových událostí položením základního kamene v roce 1947. Vlastní podobu památníku měla tehdy vybrat porota z celé padesátky nejrůznějších návrhů. Nevybrala ani jeden a rovněž cenu neudělila žádnému z nich, jenom doporučila vypsání soutěže nové. A než se daly věci do pohybu, nový režim už o připomínku skutečných událostí, k nimž došlo v samém závěru druhé světové války, vůbec nestál.

Osamocený základní kámen na křižovatce U Práce měl postupně upadnout do zapomnění a teprve pietní akt dne 6. května 1968, poprvé po dvaceti letech, nyní už v atmosféře společenského uvolnění, oficiálně připomněl opravdové osvoboditele Plzně. Pokusy přesvědčovat Západočechy o tom, že je osvobodila sovětská Rudá armáda, se pochopitelně minuly účinkem, příliš mnoho lidí si ještě na květen pětačtyřicátého roku pamatovalo. Že se o tom nesmělo příliš mluvit, to už je jiná otázka. O rok později 1969 se vše vrátilo do starých kolejí – režimem netolerované pokusy o symbolický hold hrdinům z května 1945 alespoň položením skromné kytičky se opět neobešly bez asistence bezpečnostních složek…

Fenomén Klatovské, dříve ulice s adresami pro ty nejbohatší

Urbanistický rozvoj předurčil Klatovskou třídu k jevu, kterým si muselo projít každé větší sídlo. Od druhé poloviny devatenáctého století začala přitahovat investory, kteří si mohli dovolit to nejnáročnější bydlení v rodinných palácích s přepychovými zahradami. Smetánka Plzně postupně ovládla Klatovskou a časem i Americkou a Husovu třídu. Středobodem tzv. „čtvrtě dvorních radů“, jak se celé lokalitě možná závistivě, možná posměšně říkalo, se přirozeně stala křižovatka s budoucím názvem U Práce. A neogotický palác na rohu Klatovské s Tylovou ulicí, kde později bydlel továrník Emil Škoda, jejím nejtypičtějším představitelem.

Původní prašná polní cesta, vedoucí od plzeňských hradeb směrem na Klatovy, se později měla stát důležitou dopravní tepnou a páteří Říšského, tedy Jižního předměstí. Ulice, která již stačila vystřídat spoustu nejrůznějších názvů, počínaje třídou Ferdinandovou, Českých legionářů, 1. máje či současnou Klatovskou, začíná svoje číslování právě na křižovatce, jíž pravověrný Plzeňan neřekne jinak než U Práce. Zajímavé, jak dávno neexistující redakce zaniklého celostátního deníku i po desítkách let dokáže ovlivňovat místopis jednoho velkého města. Dřívější Jungmannova, tedy dnešní Americká třída, tu končila křižovatkou ve tvaru písmene T a v prodloužení směrem k dnešní Tylově ulici dříve bývávalo pole, ještě v první polovině devatenáctého století zemědělské zázemí města. Místní si pro to pole vymysleli romantický název „Za červenyma stodolma“. Doslova a do písmene - takto bez čárek a v sympatické plzeňské hantýrce.

Křižovatka plná historických souvislostí – propojení povoznictví a výroby piva se škodováckou fabrikou

Na křižovatce U Práce každého upoutá kromě památníku osvoboditelům i jiná stavba. Palác ve stylu anglické neogotiky na první pohled prozrazuje společného autora s jinou plzeňskou stavbou – budovou reálky, dnes Pedagogické fakulty, v sadech Pětatřicátníků před mostem přes řeku Mži. Byl jím architekt Moritz Hinträger, jeden z těch, kteří působili ve Vídni, ale rodem pocházeli z Plzeňska, v jeho případě z Křimic. Investor stavby a její uživatelé rovněž patřili k nejpozoruhodnějším obyvatelům tehdejšího města. V roce 1866 nechala palác postavit Marie Hahnenkammová, což jako manželka majitele prosperujícího povoznictví a zámožného právovárečníka dokázala hravě zvládnout, protože ještě v dobách před napojením Plzně na železniční síť představovala doprava koňskými povozy doslova zlatý důl. I druhá činnost právovárečníka znamenitě vynášela, i výroba piva se ve městě začala rozvíjet tím správným a žádoucím směrem…

V přízemí tohoto noblesního domu měli nejbohatší Plzeňané možnost nakupovat v lahůdkářství RUPA a z pronajatého pokoje v horním patře umožnil výhled mladíkovi jménem Emil Škoda pozorovat, jak roste jeho strojírenský závod v nedaleké Tovární ulici. Jako tvrdohlavý workoholik, ostatně bez této vlastnosti by stěží proslavil svoje jméno po celém světě, potřeboval trávit mezi místem bydliště a zaměstnáním co možná nejméně času. To byl také hlavní důvod ubytovat se zrovna tady na dohled od fabriky. Teprve když se rozkoukal a jeho strojírenský závod se postavil stabilně na nohy, všiml si i dcery paní domácí Hermíny. A jeho tvrdohlavost slavila úspěch i na tomto poli. Byť zpočátku chladně odmítán, stala se Hermína v roce 1871 jeho ženou a po smrti tchýně celý dům společným majetkem manželů Škodových.

Továrník Škoda vybavil svoje bydliště i rozlehlou zahradou za ním a to na úrovni, která odpovídala jeho postavení v dobře zavedeném byznysu. Hahnenkammovský palác byl jako jeden ze dvou prvních objektů ve městě vybaven elektrickým osvětlením z rozvodu nedaleko umístěné fabriky. Tím druhým se stala restaurace hotelu Waldek, dnes Slovan, ve Smetanových sadech a o elektrifikaci se v obou případech postarala místní firma Františka Křižíka. Rovněž nemalé věno své manželky využil pragmatik Škoda vedle financí od strýce a půjček od bankovních ústavů k rozvoji své plzeňské firmy.

Protilehlý dům úhlopříčně přes křižovatku U Práce slouží za příklad, že do této lokality se nestěhovaly jen osoby úspěšné a v přeneseném slova smyslu a jen ti z řad dvorních radů kvůli bydlení, ale že lákala také subjekty komerčního zaměření. Pozoruhodný novorenesanční objekt si postavila jako svou filiálku Rakousko – uherská banka a lze jen litovat, jak jej poškodil dodatečný průchod pro pěší v úrovni chodníku.

Každodenně rušná křižovatka se počátkem května opět uzavře, přestanou jezdit tramvaje a na pár hodin se zastaví jinak nikdy nekončící proud vozidel. Klatovskou projede konvoj historických vozidel, důležití řečníci pronesou u památníku svoje projevy a dopravní uzel U Práce se zase vrátí ke svému každodennímu hektickému životu…

Zdroje:

MAZNÝ, Petr; LIŠKA, Miroslav; BERNHARDT, Tomáš; ORNA, Jiří; VOGELTANZ, Jaroslav. Plzeň krok za krokem. I., Historické jádro. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2015

Kolektiv autorů. Plzeň. Průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti. 1. vyd. Plzeň: Nava, 2013