Článek
Když se rozhodl český král a římský císař Karel IV. očistit centra našich měst od ne příliš voňavých krámků či jiných závadných provozů, hodlal tím zlepšit jejich hygienické podmínky a tímto způsobem dbát v podmínkách své doby na to, čemu dnes říkáme životní prostředí. Myslel to bezesporu dobře, jenom tím svým rozhodnutím doslova zamotal hlavu měšťanům oprávněným rozhodovat, jak se dostat z takové šlamastyky ven. V Plzni se zákonitě musely z hlavního a jediného náměstí někam jinam přemístit také slušně prosperující masné krámy neboli lavice, jak jim tenkrát říkávali. Plzeňští si po zralé úvaze našli místo až u brány směřující k hlavnímu městu, a to hned podél hradeb, konkrétně v prostoru mezi hradební a parkánovou zdí.
Na pultech nic jiného než výrobky z masa
Z původního objektu, kam si místní chodívali kupovat maso, se zachoval půdorys a části obvodového zdiva, jinak se ale expozice Západočeské galerie, která dnes Masné krámy využívá, umístila do podstatně mladších prostor. Dnešní vzhled s typickým cimbuřím v novogotickém stylu, které nezasvěcení považují za nejprokazatelnější důkaz starobylosti objektu, je důsledkem přestavby až z roku 1856. Před tím byla pro podobu celé stavby charakteristická také malá okna na dlouhých stěnách. A oběma krátkým fasádám samozřejmě chybělo dnešní dekorativní cimbuří.
V době svého vzniku se Masné krámy ve stylu třílodní baziliky měřítkem vymykaly všem necírkevním stavbám ve městě, když pojmuly ve svých útrobách neuvěřitelných jedenatřicet samostatných krámků. Maso se tady nejen prodávalo, ale také bouralo, a to v uličce mezi prodejní budovou a prvním domem už uvnitř městských hradeb. Nic jiného než taková polooficiální první městská jatka. Analogie s třílodní bazilikou není neodůvodněná, protože hlavní středovou loď lemovanou dvojicí těch bočních disponuje nejedna církevní stavba. Jde o poměrně typické dispoziční uspořádání.
Objekty v Pražské ulici zleva: výstavní síň Masné krámy, sídlo Západočeské galerie, Galerie 13 jako druhý výstavní objekt, budova bývalého nejluxusnějšího zájezdního hostince města
Maso se v prostorách pozdější galerie prodávalo ještě v padesátých létech 20. století a po rozhodnutí nabízet masové výrobky raději jinde a na jiném místě, město opět trochu tápalo, jak se vzniklou situací naložit. Při nedostatku nápadů pro nějaké jiné smysluplnější využití dokonce hrozila objektu totální likvidace. Z hygienického hlediska snad zakryté krámy standart těch původních masných lavic na náměstí převyšovaly, ale… Lidem rozmazleným modernější dobou by se sotva líbila ta stružka splašků, která tu odváděla nečistoty přímo před očima všech kupujících uprostřed střední lodi.
Výstavní galerie jako moc dobrý nápad
A přesto šlo o místo ve staré Plzni nadmíru oblíbené. Až do konce druhé světové války se v Masných krámech rovněž vyvařovalo pro městskou chudinu a ta sem samozřejmě chodila často a ráda, jako všude tam, kde se prodává něco obzvlášť finančně výhodného. Když padlo rozhodnutí, že prodávat maso v takových podmínkách nadále pozbylo smyslu, vyvolalo to logickou otázku: a co dál? V úvahu připadala již zmíněná demolice, anebo adaptace pro jiné účely. Někoho šťastně napadlo: a co takové vystavování uměleckých děl? Naštěstí se ukázalo, že architektonická dispozice s dlouhou střední halou a krajními bočními krámky, oddělenými mezi sebou jen lehkými příčkami, nemusí být pro galerijní provoz nijak na závadu.
Prostor mezi Masnými krámy a ředitelstvím galerie se dlouhou dobu využíval pro bourání dobytka i jako vývařovna pro nejchudší Plzeňany
Celá ta adaptace z prodejny masa na kulturní stánek se považuje za velmi zdařilou a jako precedens přeměny historické památky na jiný účel hodný následování. V objektu s gotickým zdivem, novogotickým cimbuřím a klasicistním krovem si návštěvníci z řad milovníků umění prohlédli první výstavu v roce 1972 a od té doby nedají na svoji galerii dopustit. Nakonec historické Masné krámy má celá řada jiných českých měst a s jejich dědictvím se postupem času vypořádaly různě.
V Českých Budějovicích do nich chodí na pivo a za dobrým jídlem, v Plzni zase na umělecky hodnotné výstavy. Každé město si nachází svou vlastní cestu…
Pohled od sadového okruhu na krátkou zadní a dlouhou fasádu s Vodárenskou věží před Masnými krámy
Zdroje:
Kolektiv autorů. Dějiny města Plzně. 1. vyd. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2014, 2016 a 2018.
MAZNÝ, Petr; LIŠKA, Miroslav; BERNHARDT, Tomáš; ORNA, Jiří; VOGELTANZ, Jaroslav. Plzeň krok za krokem. I., Historické jádro. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2015.
Hlavní vstup do reprezentační výstavní síně Západočeské galerie
