Životní dílo hoteliéra Waldeka září v sadech dodnes jako hotel Slovan

Lokalita pro hotelové podnikání jako stvořená

Tradice hoteliérské činnosti je tu sice kratší než u klasických hotelů na hlavním náměstí a v uličkách kolem něj, ale to jenom proto, že se dané místo nacházelo už mimo městské hradby a přijíždějící hosté se přirozeně snažili ubytovávat uvnitř pod jejich ochranou. Alespoň do té doby, když ještě kolem historického jádra stávaly neporušené. A přesto se v tomto místě narodila nová tradice. Původní pohostinské zařízení tu jako první postavil měšťan František Pivec. To se stalo v době, když se v roce 1804 zbourala Jeptišská neboli Litická brána z opačné strany sadů a zasypal příkop před středověkými hradbami. Z místa obklopeného dříve jen předměstskými zahradami a výletními domky Plzeňanů se rázem stala atraktivní lokalita na prestižní adrese.

Od třicátých let devatenáctého století na stejném místě provozoval dopravní činnost i hostinec U korunního prince Ferdinanda, stejně tak jako vinárnu U Hanesů, podnikatel Hanes. Záhy se z podniku stal jeden z nejproslulejších plzeňských hostinců, jenž fungoval s trochu pozměněným názvem U císaře rakouského. Tak už jej koupil společně s dalšími pozemky v okolí Karel August Waldek (1823-1897) a v roce 1860 jej přebudoval na hotel Waldek, tehdy vůbec největší ve městě. Aby byl výčet všech možných názvů a majitelů úplný, před tím, než se na veřejnosti začal používat název Slovan, se toto zařízení ještě jmenovalo podle další vlastnické rodině hotel Smitka.

Když hotel, tak i s dostavníky

Karel Waldek se jako jeden z čelných představitelů německých Plzeňanů zapojoval do společenského života místních elit a evidentně mu nechyběl ani smysl pro velkorysé podnikatelské aktivity. Od svého hotelu organizoval i populární dostavníkovou dopravu a úspěch měl zejména na takových tratích, kam ještě nestačili zavést nový a rychle se rozšiřující fenomén železnici – tedy do Klatov, Mariánských Lázní nebo do Karlových Varů. Své podnikání, založené na kombinaci hotelových a přepravních služeb, dotáhl Waldek k dokonalosti právě v době, než nové železniční tratě zcela změnily doposud zaběhnuté pořádky.

Sám hotel těžil zejména z okouzlující polohy u parku v nedávno vybudovaných sadech v samém středu populárního korza, ostatně jako jeho současný nástupce hotel Slovan. Ale tehdy bylo vše nové, ještě málo okoukané, nevšední. K romantické atmosféře místa v okolí hotelu přispívala i jedna ze šesti městských kašen s veřejnou vodou, přičemž čtyři další zdobily hlavní náměstí. Kašna tady stála od revolučního roku 1848 a postavili ji současně s tou šestou zbývající, ta stávala mezi kasárnami pětatřicátníků a prvním městským divadlem v italském stylu. Tam už nestojí ani kašna, ani kasárna, ani divadlo. Před Slovanem původní kašna rovněž chybí, ale moderní fontánka její někdejší existenci alespoň vzdáleně připomíná.

Co by to bylo za hotel, kdyby si tu nezaznamenávali návštěvy těch nejváženějších hostů. A v tomto směru mířil Waldek v rámci monarchie nejvýše, kam až to šlo. Za svůj dlouhý život se v Plzni ocitl císař František Josef I. několikrát. Poprvé v roce 1847, tedy rok před revolučními událostmi, které jej vynesly až na post císaře rakouského, se ubytoval v hotelu U zlatého orla na náměstí – ten se časem přejmenoval a přestavěl do dnešní podoby hotelu Central. Naopak při jedné ze svých dalších, a zdaleka ne posledních návštěv, v roce 1885 bydlel několik dní v hotelu Waldek a první dva dny po příjezdu odtud vyjížděl k nádraží a dál vlakem k Mirošovu, kde se konaly vojenské manévry. Ty si císař, milovník uniforem a všeho, co se vojenských záležitostí týkalo, nemohl nechat ujít.

Dvorana, z níž později vzešlo divadlo dětí Alfa

Na první pohled by se mohlo zdát, že hotel Waldek představovala jediná rohová budova s hlavním vchodem směrem od sadů, jenže bylo to trochu složitější. K hotelovému zázemí patřila na opačné straně uličního bloku Waldekova dvorana, pozdější divadlo dětí Alfa na Americké třídě. Pro někoho může být takové zjištění překvapující, protože souvislost poměrně vzdáleného hotelu a honosného kulturního společenského sálu na rušné Americké, tedy objekty vzájemně propojené společným dvorem vnitrobloku, není na první pohled zřejmá.

Ve společenském sále se konaly koncerty, plesy, přednášky a slavnostní shromáždění, což z Waldekovy dvorany učinilo místo prvořadého kulturního významu Plzně své doby. Také se příliš neví, že v této dvoraně v roce 1885 osobně řídil premiéru svojí kantáty Svatební košile Antonín Dvořák, o rok před tím tu dirigoval svoje oratorium Stabat Mater. A že skladatel ještě později Plzeň několikrát krátkodobě navštívil. Waldekova dvorana sloužila pro potřebu Divadla dětí až do roku 1992, kdy se přestěhovalo na svoji současnou scénu na Rokycanské třídě.

Kromě Dvořákovy premiéry zažila ještě leccos jiného: lazaret během první světové války, promítání kinofilmů, později sloužila jako sklad i jako malá kabaretní scéna. Kariéru tu odstartoval i populární zpěvák Václav Neckář a oblíbená Marta Kubišová. Jaká hra a ironie osudu asi musela zařídit, že se právě tady ve vzdálenosti několika desítek metrů mezi hotelem Waldek a protějším gymnáziem u Branky, kde dříve studoval Bedřich Smetana, zkřížily cesty našich dvou největších hudebních skladatelů. Antonín Dvořák svoje plzeňské premiéry organizoval spolu se svým přítelem Františkem Schmidem, který působil jako kapelník vojenské hudby pětatřicátníků. A to bylo profesionální těleso nad jiné vyhlášené! Kromě toho Dvořák udržoval intenzivní pracovní i osobní styky s místím pěveckým spolkem Hlahol.

Hotel Slovan a jeho předchůdce pojmenovaný po Karlu Waldekovi tedy není jen výstavní budovou na prestižním místě, ale i cennou součástí historické a kulturní tradice.

Zdroje:
LINHARTOVÁ, Dana. Bývalý hotel Waldek v Plzni. Památky Západních Čech. Roč. VI/VII
Kolektiv autorů. Dějiny města Plzně. 1. vyd. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2014, 2016 a 2018