Článek
Stojí přivázaná u nábřeží jako klidný bílý obr. Nápis na jejím boku hlásá Navio Hospital Gil Eannes — loď-nemocnice Gil Eannes. Dnes je z ní plovoucí muzeum, kterým ročně projdou tisíce návštěvníků. Ale příběh, který se v jejích chodbách ukrývá, patří k nejneobyčejnějším kapitolám portugalské námořní historie.
Nemocnice uprostřed Atlantiku
Aby člověk pochopil, proč taková loď vůbec vznikla, musí se vrátit do padesátých let. Když byl Gil Eannes v roce 1955 spuštěn na vodu, mělo Portugalsko v mořích u Newfoundlandu a Grónska rybářskou flotilu o 70 lodích a zhruba pěti tisících mužích. Ti trávili dlouhé měsíce v ledových a bouřlivých vodách u Velkých lavic, a často byli odříznutí od jakékoliv pomoci.
A přesně tady přicházel ke slovu Gil Eannes. Byl navržen jako špičková nemocniční loď, ale zároveň plnil řadu dalších funkcí — sloužil jako vlečný člun, ledoborec, poštovní loď i zásobovací plavidlo pro portugalská rybářská plavidla. Postaven byl přímo ve Viana do Castelo, městě, které mu dalo jméno i domov.
Nebyla to obyčejná ošetřovna. Gil Eannes byl první lodí specificky navrženou pro provoz na Velkých lavicích jako nemocniční loď — se dvěma operačními sály, rentgenovými přístroji, laboratoří, izolačními pokoji, zubní ordinací, třemi lékaři a několika zdravotními sestrami. V nouzových situacích mohla loď pojmout až 320 pacientů. A protože plula daleko od domova mezi věřícími rybáři, samozřejmostí byla i vlastní kaple.
Loď, na které se předstíralo
Tady přichází ta nejlidštější část příběhu. Pověst Gil Eannes byla mezi rybáři tak dobrá, že se na ni řada z nich chtěla dostat za každou cenu — i kdyby to znamenalo trochu zalhat.
Dobrá pověst, kterou si loď během dvou desetiletí získala, vedla rybáře k tomu, že předstírali nemoc, aby získali víc pohodlí, lepší jídlo, kořalku, cigarety a setkali se s přáteli a rodinou. Není divu. Na Gil Eannes nechybělo nic. Pekl se tam denně chléb z americké mouky, byly tam oddělené kajuty, praní prádla, voda na koupání, telegrafisté ve službě a jeden z nejlepších operačních sálů v zemi. Dvakrát týdně dostávala posádka pochoutky jako párky, vejce a sladkosti — luxus, o kterém se mužům na malých rybářských člunech mohlo jen zdát.
A byl tu ještě jeden, temnější důvod. Jeden lékař, který na lodi sloužil v sedmdesátých letech, potvrdil, že se mezi nezkušenými mladíky, kteří vyrazili na lov tresek, aby unikli koloniální válce, čas od času objevil i nějaký ten „falešný nemocný“.
Rekord, který nemá obdoby
Přes všechny ty drsné podmínky a tisíce ošetřených pacientů má Gil Eannes na svém kontě úspěch, který zní skoro neuvěřitelně.
Během let, kdy Gil Eannes fungoval jako nemocniční loď, prošel více než čtyřmi tisíci konzultacemi a měl mnoho hospitalizovaných pacientů — a přesto dosáhl historického úspěchu, že na jeho palubě nikdy nikdo nepřišel o život.
Není proto divu, že si loď vysloužila přezdívky, které o ní vypovídají všechno. Rybáři jí říkali „Milosrdenství moře“ a mezinárodně byla známá jako „Mateřská loď Bílé flotily“. Námořníci pro ni měli i další jméno — Bílý anděl.
Od vraku zpátky k slávě
Konec rybářské éry znamenal pro loď začátek dlouhého pádu. Mezi lety 1955 a 1973 byl Gil Eannes vlajkovou lodí portugalské Bílé flotily, která lovila tresky u Velkých lavic Newfoundlandu a Grónska. Pak ale přišel úpadek.
Po krátkém období, kdy sloužil jako nákladní plavidlo, byl v osmdesátých letech vyřazen a chátral v Lisabonu. Léta stál zabavený a opuštěný v doku Alcântara, než byl zachráněn před sběračem šrotu.
Zachránit ho dokázalo až město, které ho postavilo. V roce 1998 Nadace Gil Eannes, považující ho za kulturní a citové dědictví města, vyrvala loď ze spárů obchodníka se šrotem. Loď byla s láskou restaurována a dnes ji spravuje a udržuje právě tato nadace.
Co dnes uvidíte na palubě
Dnešní návštěva je cestou v čase. Loď je rozdělena do dvou částí — můžete projít velitelský můstek, kajuty důstojníků i námořníků, strojovnu, kuchyni a jídelnu i poněkud strohé ošetřovny a operační sál. Na palubě je také pekárna, holičství, kaple, komunikační místnost, lékárna a rentgenová místnost. Figuríny v životní velikosti pomáhají dotvořit atmosféru života na lodi.
Jedno varování ale na místě je. Interiér je rozlehlý a pohyb po lodi obnáší spoustu šplhání nahoru a dolů po strmých schodech a žebřících. Pohodlné boty rozhodně nejsou na škodu.
A i když dnes loď slouží turistům a v jejích bývalých nemocničních pokojích funguje šedesátilůžkový hostel, to hlavní zůstává nezměněné. Od roku 1998 už loď přivítala přes 800 tisíc návštěvníků — a každý z nich si odnáší kus příběhu o bílé lodi, na které dvacet let nezemřel jediný člověk.
Seznam zdrojů:
Gil Eannes (ship) – Wikipedia — historie lodi, dvě plavidla, restaurování 1998, hostel
Gil Eannes (navio-hospital) – Wikipédia PT — detailní portugalská verze, Centro de Mar, technické vybavení
Alto Minho – Sabia que… — rekord nulové úmrtnosti, rybáři předstírající nemoc, 70 lodí a 5000 mužů
Diário de Notícias – ‚Gil Eannes‘, a história de um navio-hospital — citace o pečení chleba, párcích, falešných nemocných a koloniální válce
Portugal Visitor – Gil Eannes Hospital Ship — funkce lodi, co dnes vidět na palubě, strmé schody
Mar Revolto (SAPO) – Visita ao Navio Hospital Gil Eannes — první loď navržená jako nemocniční, dva operační sály, 62 členů posádky, pozdější osudy
Bast (blogspot) – Navio Hospital Gil Eannes — přezdívky „Misericórdia do Mar“ a „Navio Mãe da Frota Branca“, svědectví pacientů
Olhar Viana do Castelo – Há 60 anos era lançado ao mar — kapacita 320 pacientů, uspořádání ošetřoven a operačního bloku, kaple
Interreg Europe – Gil Eannes Hospital Ship (Museum) — přes 800 tisíc návštěvníků od roku 1998, záchrana před šrotem
