Článek
1. Elektrikář z metra, co zmizel ve zdi
Tenhle příběh znají hlavně lidi z Prahy. Prej někdy v 80. letech odešel jeden technik zkontrolovat osvětlení do servisních tunelů mezi Hlavákem a Muzeem. Už se nevrátil. Jenže žádný tělo se nenašlo, a kolegové tvrdili, že ze zdi zůstala otisknutá dlaň jako kdyby tam chtěl ven. Od té doby se prý v posledních nočních spojích slyší kroky a šramocení, i když v tunelu nikdo není. Některý strojvůdci se prý odmítají koukat do zpětného zrcátka.
2. Dítě z Moravského lesa
Na jihu Moravy, v okolí hlubokých lesů a starých stezek, koluje příběh o malým dítěti v bílé košilce, co se zjevuje hlavně za soumraku nebo těsně před bouřkou. Někdy prý jen stojí, jindy pomalu kráčí mezi stromy. Ale pozor! Kdo ho následuje, ztratí se. A ne každý se vrátí. Některý vesničani tvrdí, že je to duše dítěte, co zmizelo za války. Jiní, že jde o starý lesní zjevení, který jen mění podobu. Ale většina se shodne: když ho uvidíš, radši uteč.
3. Dívka z Hrabůvky
Klasika z Ostravy. Dívka v bílých šatech prý stojí večer u silnice a stopuje. Vypadá smutně, mlčí, ale nasedne. Po chvíli ale… zmizí. Řidiči, co tohle zažili, říkají, že se jim ztrácela přímo před očima. A když pak volali na policii, nebo si to zjišťovali, dozvěděli se, že tam kdysi opravdu při nehodě zemřela dívka a byla stejně oblečená. Takže jo, typická stopařská legenda. Ale z nějakého důvodu funguje dodnes.
4.Panelákové přízraky bez tváře
Na Jižáku, v některých starších panelácích, se už roky mluví o podivných zjevech. Prý lidi zahlídli postavy, co vypadají úplně normálně jako třeba sousedka v županu ale nemají obličej. Když je zahlídneš jednou, nic se neděje. Ale pak se prý objevují čím dál častěji. Za výtahem, ve sklepech, jednou prý i za záclonou v bytě, kde nikdo nebydlel. A vždycky tě jen pozorují. Neútočí. Jen jsou. A to je možná nejděsivější.
5.Kotelník z brněnských podchodů
Brněnský hlavní nádraží není jen o nervózním čekání na zpožděný vlak. V podchodech se prý objevuje muž v montérkách, co mlčky zmizí za kovovými dveřmi ale ty dveře tam jinak nejsou. Lidi tvrdí, že tam kdysi shořel pracovník, co zůstal uvězněný ve strojovně. A od té doby se vrací. Vždycky v noci, když jdeš tunelem úplně sám. Kdo ho následuje, už se prý nikdy neobjeví.
6.Opuštěná porodnice v Kobylisích
V Praze–Kobylisích je stará budova bývalé porodnice. Dnes už prázdná, rozpadající se, zarostlá. Ale večer se z ní prý ozývá dětský pláč. Urbexáci, co tam lezli, říkají, že slyšeli kroky, a někdo dokonce našel drobný dětský otisky v prachu. Prý tam zůstalo dítě, který nikdo nikdy neodnesl domů. A pořád čeká.
7.Krvavé schody z Telče
Na zámku v Telči se prý kdysi stala děsivá vražda. Šlechtična byla napadena na schodišti, a krev se vsakovala do kamene tak dlouho, až ji už nikdy nešlo vyčistit. Dneska jsou schody přetřené, ale když je v noci ticho, někteří hlídači tvrdí, že slyší podivné kapání. A ženský pláč.
8.Nuselský zubař
Jedna z temnějších legend. Někdy v 90. letech měl v Nuslích „ordinovat“ chlap, co dělal zubařinu doma bez diplomu, bez hygieny. Lidi prý mizeli. A jednou, když policie vtrhla do jeho bytu, našli tam nejen mučící nástroje, ale i sklenici plnou lidských zubů. Nikdo to oficiálně nepotvrdil. Ale tahle historka se drží dál.
9. Auto, co tě sleduje
Mezi dvěma vesnicemi v Plzeňsku je silnice, kde se prý objevuje auto bez řidiče. Sleduje tě, bliká, troubí a pak zmizí. Někdo tvrdí, že jde o ducha řidiče, co tam havaroval. Jiní říkají, že je to výčitka, co sleduje hlavně ty, co jedou opilí nebo vyčerpaní. Možná má za úkol varovat. Možná se chce mstít.
10.Šepoty z řeky v Jeseníkách
U řeky Bělé, kousek od lázní, se prý občas ozývá šepot. Nic nesrozumitelného jen takové mrazivé šeptání, co tě donutí zpomalit krok. Někdo říká, že to jsou duše poutníků, co se tu ztratili nebo utopili. A že kdo odpoví, se taky už nevrátí.
Závěrem:
Možná jsou to jen báchorky. Možná si je někdo vymyslel u táboráku, a pak se začaly šířit dál jako tichá pošta. Ale stejně… stejně je v nich něco zvláštního. Něco, co tě donutí se na chodbě ohlédnout přes rameno. Jen tak, pro jistotu.
A možná právě proto si je pořád rádi vyprávíme. Protože nás vrací zpátky do doby, kdy jsme se schovávali pod spacákem, smáli se nervozitou a doufali, že se světlo z baterky nerozsvítí na něco, co tam být nemá.
Tak si je uchovej. Vyprávěj dál. A kdyby ti někdy po večerech začal klepat topení… tak to určitě nic není. Snad.
Kde jsem tohle všechno vyšťourala?
Ne, většina těchhle příběhů není v učebnicích ale kolují už roky mezi lidmi, na netu, v hospodách, na diskuzích nebo při dlouhým čekání na vlak. Čerpala jsem hlavně z různých fór a skupin na Facebooku a Redditu (třeba „Záhady ČR“ a „Tajemná místa Česka“),nebo z videí od českých urbexáků a nadšenců do záhad.
