Článek
Do redakce nám napsala jednašedesátiletá Alena z Pardubic. V menší účetní firmě pracovala dlouhých sedmadvacet let a nastoupila do ní v době, kdy její majitel Petr začínal v pronajaté kanceláři s několika prvními klienty.
Alena se postupně stala seniorní účetní, koordinovala práci mladších kolegyň a měla na starosti nejdůležitější zákazníky. Během uzávěrek zůstávala v kanceláři dlouho do večera a několikrát kvůli práci odložila také dovolenou.
S majitelem měla po většinu let velmi dobrý vztah. Petr ji označoval za svou pravou ruku a často říkal, že bez jejích zkušeností by firma nebyla tam, kde je. Alena proto věřila, že v zaměstnání vydrží až do důchodu.
„Znala jsem jeho manželku i děti a po tolika letech jsem měla pocit, že jsme skoro jako rodina. Nikdy mě nenapadlo, že se mě zbaví právě ve chvíli, kdy už budu novou práci hledat jen velmi obtížně,“ napsala.
Požádal ji, aby zaučila jeho dceru
Před rokem Petr oznámil, že do firmy nastoupí jeho šestadvacetiletá dcera Kristýna. Vystudovala ekonomickou školu, ale s vedením účetnictví měla pouze malé zkušenosti. Její otec proto požádal Alenu, aby jí předala vše důležité.
Alena jí vysvětlovala firemní programy, seznamovala ji s klienty a učila ji postupy, které si sama vytvářela mnoho let. Postupně jí předala také část své agendy, kontakty a přístupy k dokumentům jednotlivých zákazníků.
Kristýna podle ní často chodila pozdě a při práci dělala chyby. Alena je po večerech opravovala, aby firma nepřišla o klienty. Petr jí pokaždé poděkoval a tvrdil, že jeho dcera potřebuje jen trochu času.
„Říkal, že jsem nejlepší člověk, od kterého se může učit. Brala jsem to jako ocenění své práce a vůbec mi nedošlo, že si tím možná sama vychovávám náhradu,“ uvedla Alena.
Její místo se mělo zrušit
Po několika měsících začala Kristýna přebírat stále více Aleniných klientů. Petr tvrdil, že chce své dlouholeté zaměstnankyni ulevit, aby už nemusela pracovat pod takovým tlakem. Alena proto neměla důvod jeho rozhodnutí zpochybňovat.
Jednoho pondělního rána si ji však zavolal do kanceláře a oznámil jí, že firma musí snížit náklady. V rámci organizačních změn měla být její pozice seniorní účetní zrušena. Alena dostala výpověď, zákonné odstupné a úkol dokončit rozpracovanou práci.
Když se zeptala, proč odchází právě ona, Petr začal mluvit o modernizaci firmy. Podle něj se mladší zaměstnanci rychleji přizpůsobují novým technologiím a firma se musí posunout dopředu.
„Ještě nedávno jsem byla jeho pravá ruka. Najednou ze mě udělal drahou a zastaralou zaměstnankyni, která už firmě nemá co nabídnout,“ popsala Alena.
Kristýna převzala její klienty
Během výpovědní doby měla Alena dokončit předávání posledních klientů a sepsat podrobné návody ke své práci. Přestože se cítila ponížená, všechny povinnosti splnila. Nechtěla po sedmadvaceti letech odcházet ve zlém.
Krátce po jejím odchodu se však na internetových stránkách firmy objevila Kristýnina fotografie. Dcera majitele byla představena jako vedoucí klientského účetnictví a starala se právě o zákazníky, které předtím obsluhovala Alena.
Alena získala podezření, že její práce ve skutečnosti nezanikla a majitel pouze změnil název pozice. Když mu napsala, že se cítí podvedená, odpověděl jí, že chod firmy se změnil a neměla by si jeho rozhodnutí brát osobně.
„Nejhorší nebyla samotná výpověď. Nejvíc mě bolelo, že mě několik měsíců nechal učit vlastní dceru všechno, co potřebovala, a přitom se tvářil, že pro firmu dělám něco důležitého,“ uvedla.
Alena se nyní eviduje na úřadu práce a poslala životopis do více než dvaceti firem. Z několika míst jí odpověděli, že dali přednost jinému uchazeči, většina zaměstnavatelů se však neozvala vůbec. Zákonné odstupné jí pomůže překlenout několik měsíců, dlouhodobou jistotu jí ale neposkytne.
Svou situaci konzultovala také s právníkem. Ten jí vysvětlil, že by bylo nutné prokázat, zda byla její pozice skutečně zrušena, nebo zda ji pod jiným názvem převzal někdo další. Alena zatím neví, zda se chce pustit do sporu s člověkem, kterému téměř třicet let důvěřovala.
