Článek
Přes můj účet mezitím někdo vytvořil sedmnáct objednávek za více než 38 tisíc korun. V obchodě s elektronikou pracuji pátým rokem.
Jedním z benefitů je zaměstnanecká sleva. Není nijak obrovská, u některého zboží deset procent, u jiného méně, ale při dražším nákupu už může být znát.
Pravidla jsou přitom jasná.
Sleva je pro zaměstnance a jejich domácnost. Nemáme přes ni nakupovat pro půlku příbuzenstva ani rozdávat přístup známým.
Nikdy jsem to moc neřešila.
Až do chvíle, kdy se mi ozvala moje kamarádka Lenka.
Začalo to jedním kávovarem
Lenka měla narozeniny a chtěla si koupit automatický kávovar za necelých sedmnáct tisíc.
Věděla, kde pracuji, a při kávě se mě zeptala, jestli na něj nemám nějakou slevu.
Měla jsem.
Po zaměstnanecké ceně vycházel asi o 1 800 korun levněji.
Objednávku jsem udělala ze svého účtu a Lenka mi poslala peníze. Kávovar si vyzvedla na prodejně.
Tím to pro mě skončilo.
O několik dní později mi napsala, že její maminka potřebuje nový vysavač a jestli bych jí nemohla pomoci také.
Tentokrát jsem jí poslala odkaz, přes který jsem byla přihlášená do zaměstnaneckého programu. Myslela jsem, že udělá jednu objednávku a hotovo.
Neudělala.
Za dva týdny se mě ještě mezi řečí zeptala, jestli je sleva omezená nějakou maximální částkou.
Řekla jsem jí, že nevím.
Ani tehdy mě nenapadlo zeptat se proč.
Sedmnáct objednávek za měsíc
Na začátku dalšího měsíce si mě zavolal vedoucí.
Na monitoru měl přehled objednávek z mého zaměstnaneckého účtu.
Kávovar jsem poznala.
Vysavač také.
Pak už jsem jen zírala.
Sluchátka, dvě chytré hodinky, fén, elektrický gril, reproduktor, tři powerbanky a několik dalších věcí.
Celkem sedmnáct objednávek.
Hodnota přes 38 tisíc korun.
Některé byly vyzvednuté v Praze, jiné v Kladně a dvě dokonce v Mladé Boleslavi.
Vedoucí se mě zeptal, jestli jsem všechno nakupovala já.
Musela jsem říct pravdu.
Vysvětlila jsem mu, že jsem přístup jednou poslala kamarádce a netušila, že ho bude používat dál.
Nadšený nebyl.
Zaměstnanecký účet mi dočasně zablokovali a dostala jsem upozornění, že další podobné porušení pravidel už může mít pracovněprávní následky.
Bylo mi jasné, že první chybu jsem udělala já.
Lenka ale stále nechápala, proč jsem naštvaná.
„Vždyť jsem nic neukradla. Normálně jsem všechno zaplatila,“ řekla mi.
Jenže tím to neskončilo.
Slevu nabízela i ostatním
Zeptala jsem se jí, pro koho vůbec tolik věcí kupovala.
Nejdřív tvrdila, že pro rodinu.
Pak z ní postupně vypadlo, že něco chtěla kolegyně, něco sousedka a několik věcí lidé, které znala z fitka.
Prý se jí vždycky někdo zeptal, odkud má kávovar tak levně, a ona nabídla, že jim může nákup zařídit také.
„Stejně o nic nepřicházíš,“ vysvětlovala mi.
O pár dní později mi společná známá poslala screenshot z místní facebookové skupiny.
Lenka tam nabízela nové bezdrátové reproduktory a sluchátka.
Ceny byly vyšší, než kolik za ně zaplatila přes moji zaměstnaneckou slevu.
U jednoho reproduktoru byl rozdíl skoro devět set korun.
Zavolala jsem jí znovu.
Tentokrát už přiznala, že si na několika nákupech něco nechala.
Podle ní na tom nebylo nic špatného.
„Ty jsi měla slevu, já našla lidi. Každý z toho něco měl.“
Jen já jsem z toho měla pohovor s vedoucím a zablokovaný zaměstnanecký účet.
Od té doby jsem jí už žádný přístup neposlala a několik měsíců jsme spolu skoro nemluvily.
Dnes bych podobnou věc neudělala ani pro někoho z rodiny.
Ne kvůli těm 38 tisícům.
Ale protože jsem zjistila, jak rychle se z jedné laskavosti může stát pro někoho cizí podnikatelský plán.
