Článek
V lékárně bylo plno. Přede mnou stáli čtyři lidé a za mnou další tři.
Hned u dveří jsem si všimla sousedky z našeho domu. Znaly jsme se jen od vidění. Občas jsme se potkaly ve výtahu nebo u schránek.
Pozdravily jsme se a dál si každá hleděla svého.
Měla jsem elektronický recept na lék kvůli intimnímu zdravotnímu problému. Nic neobvyklého. Jen věc, kterou člověk nepotřebuje probírat před sousedy.
Název zopakovala dvakrát
Když jsem přišla na řadu, podala jsem lékárnici občanský průkaz a telefon s kódem.
Podívala se na monitor a nahlas přečetla celý název léku.
Pak ho zopakovala ještě jednou.
„Ano,“ odpověděla jsem potichu.
Lékárnice odešla pro krabičku a po návratu se zeptala, jak dlouho mám potíže a zda mě trápí také pálení.
Pořád stejně hlasitě.
Muž vedle mě se otočil. Paní za mnou přestala hledat něco v kabelce. A já dobře věděla, že o několik metrů dál stojí moje sousedka.
Naklonila jsem se k přepážce.
„Mohla byste, prosím, mluvit trochu tišeji?“ zeptala jsem se.
Prý jsem se neměla za co stydět
Lékárnice se na mě podívala, jako bych chtěla něco zvláštního.
„Vždyť je to běžný zdravotní problém,“ řekla.
Souhlasila jsem. Běžný zdravotní problém ale nemusí být veřejné oznámení.
„Jen nechci, aby to slyšela celá lékárna,“ odpověděla jsem.
Lékárnice se zamračila.
„Nemáte se za co stydět,“ řekla.
Nestyděla jsem se. Jen jsem nechtěla, aby moji diagnózu znala celá fronta.
To je zřejmě rozdíl, který někteří lidé nechápou.
Sousedka se dívala do země
Lékárnice mi podala krabičku a začala vysvětlovat používání. Tentokrát už mluvila o něco tišeji.
Zaplatila jsem a otočila se k odchodu.
Sousedka stála pořád ve frontě. Dívala se do země a předstírala, že ji velmi zajímá stojan s vitamíny.
Bylo mi jasné, že slyšela dost.
Celá návštěva trvala asi pět minut. Přesto jsem měla pocit, že jsem právě oznámila svůj zdravotní stav celému domu.
Když jsem druhý den potkala sousedku ve výtahu, normálně mě pozdravila. Nic neřekla a já také ne.
O to trapnější to bylo.
Jinde to jde i potichu
Do té lékárny už nechodím.
Našla jsem si jinou o dvě ulice dál. Když se tam lékárnice potřebuje zeptat na něco osobního, nakloní se blíž a ztiší hlas.
Ukázalo se, že pacient dostane všechny důležité informace, i když je neslyší dalších osm lidí.
A moje sousedka už při tom nemusí stát ve frontě.
