Článek
Než jsem odešla do důchodu, učila jsem češtinu na druhém stupni základní školy. Ve školství jsem strávila skoro třicet let a poslední roky jsem často připravovala deváťáky k přijímacím zkouškám.
Práce mi po odchodu ze školy trochu chyběla. Ne porady, papírování ani řešení kázně, ale samotná výuka. Měla jsem ráda chvíli, kdy dítě konečně pochopilo něco, co mu předtím nešlo.
Proto jsem neváhala, když mě neteř Andrea požádala, jestli bych nepomohla jejímu synovi Matějovi. Chodil do deváté třídy, chtěl se dostat na gymnázium a z přijímacích testů měl strach.
Známky měl dobré, ale při zkouškách ztrácel body hlavně kvůli nepozornosti a práci s textem. Andrea říkala, že soukromé doučování je drahé a že si pravidelné lekce nemohou dovolit.
Matěje jsem měla ráda, a tak jsem souhlasila. Domluvili jsme se, že ke mně bude jezdit každou středu odpoledne. Andrea mi nabídla peníze, ale odmítla jsem je. Připadalo mi zvláštní brát něco od vlastní rodiny.
Nejdřív jsme pracovali s běžnými testy. Brzy jsem ale zjistila, že Matěj potřebuje víc procvičit některé konkrétní věci. Začala jsem mu proto připravovat vlastní pracovní listy.
Každý týden jsem sestavila několik úloh podle toho, co mu zrovna nešlo. Po lekci jsem si poznamenala jeho chyby a podle nich připravila další cvičení.
Zabralo mi to víc času, než jsem čekala. Nevadilo mi to. Měla jsem pocit, že je moje zkušenost zase někomu užitečná.
Materiály chtěla i pro známou
Matěj se postupně zlepšoval. Na začátku měl z cvičných testů kolem třiceti bodů, po několika měsících se dostal přes čtyřicet. Začal si víc věřit a Andrea měla velkou radost.
Často mi psala, jak moc mi děkuje. Říkala, že bez mé pomoci by Matěj neměl šanci. Mně její slova dělala dobře.
Jednou mě požádala, jestli bych jí neposlala pracovní listy také v elektronické podobě. Matěj si je prý chtěl projít ještě doma a některé papíry nechával u mě.
Většinu materiálů jsem měla v počítači, takže jsem jí je poslala. Bylo jich asi dvacet. Některé obsahovaly krátká cvičení, jiné celé testy včetně řešení.
O několik týdnů později se Andrea zeptala, jestli je může ukázat své kamarádce. Její dcera se také připravovala na přijímačky a rodiče nevěděli, jak jí pomoci.
Souhlasila jsem. Sama jsem si materiály s kolegy dřív běžně vyměňovala a neviděla jsem na tom nic špatného.
Později začala Andrea chtít další cvičení. Jednou potřebovala test na čárky ve větě, jindy více úloh na porozumění textu. Tvrdila, že je chce pro Matěje a občas také pro dceru své známé.
Několikrát se mě ptala i na to, jak dlouho by dítě mělo test vyplňovat nebo jak poznat, proč stále dělá stejnou chybu. Všechno jsem jí vysvětlila.
Myslela jsem si, že se jen více zapojila do synovy přípravy. Teprve později mi došlo, že většinu těch informací nepotřebovala kvůli němu.
Balíček nabízela za téměř tři tisíce
Na konci února mi zavolala bývalá kolegyně ze školy. Zeptala se, jestli jsem začala prodávat vlastní materiály k přijímacím zkouškám.
Nevěděla jsem, o čem mluví. Poslala mi odkaz na příspěvek v jedné skupině pro rodiče deváťáků.
Nabídku zveřejnila Andrea.
Prodávala tam balíček přípravy z češtiny. Psala, že obsahuje pracovní listy, zkušební testy, řešení a návod, jak se s dítětem připravovat. Cena byla 2 990 korun.
Na fotografiích byly moje materiály. Andrea z nich odstranila moje jméno a přidala jednoduché logo. Jinak zůstaly téměř stejné.
Několikrát jsem si nabídku přečetla. Pořád jsem doufala, že jsem něco špatně pochopila.
V komentářích se rodiče ptali, pro jaké děti jsou testy vhodné a jak s nimi mají pracovat. Andrea jim odpovídala, jako by materiály připravila sama. Psala také, že je vyzkoušela na vlastním synovi a že se jeho výsledky výrazně zlepšily.
Zavolala jsem jí ještě ten večer. Nejdřív chvíli mlčela. Potom mi řekla, že přece pouze využila něco, co by jinak zůstalo ležet v mém počítači.
Podle ní jsem jednotlivé listy jen vytvořila, ale ona jim dala systém. Upravila jejich vzhled, připravila nabídku a odpovídala zájemcům.
Připomněla jsem jí, že jsem úlohy vytvořila sama a poslala jí je pouze kvůli Matějovi.
Andrea odpověděla, že jsem nikdy výslovně neřekla, že je nesmí dát dál. Řekla jsem jí, že ukázat několik listů kamarádce není totéž jako prodávat je cizím lidem za téměř tři tisíce korun.
Pak mi řekla, že jsem v důchodu a sama bych materiály stejně nikdy nevyužila. Podle ní bylo lepší, když pomohou dalším dětem.
Právě tahle věta mě zasáhla nejvíc. Mluvila, jako by moje práce přestala mít hodnotu jen proto, že už neučím.
Nabídla mi část vydělaných peněz
Požádala jsem Andreu, aby nabídku okamžitě stáhla. Nejdřív tvrdila, že už balíček koupilo několik rodičů a že jim nemůže jen tak napsat, že končí.
Nakonec přiznala, že ho prodala přibližně třiceti lidem. Kolik přesně vydělala, mi říct nechtěla. Nabídla mi pět tisíc korun.
Peníze jsem odmítla. Nechtěla jsem podíl z něčeho, s čím jsem nikdy nesouhlasila. Chtěla jsem, aby přestala vystupovat jako autorka mé práce.
Situace se zhoršila, když mi začali psát někteří rodiče. V jednom z dokumentů zůstal můj starý pracovní e-mail. Jedna žena chtěla poradit, jak má synovi vysvětlit chyby v testu. Jiná se ptala, jestli jí opravím vyplněný pracovní list.
Tehdy mi došlo, že Andrea neprodávala jen moje papíry. Rodiče očekávali také rady, které jim sama nedokázala dát.
Řekla jsem jí, že pokud nabídku nestáhne, napíšu do skupiny, kdo materiály skutečně vytvořil.
Toho se zalekla. Příspěvek odstranila a zákazníkům oznámila, že už další balíčky prodávat nebude.
Od té doby spolu mluvíme jen málo. Andrea tvrdí, že jsem jí mohla pomoct něco rozjet, ale místo toho jsem jí všechno pokazila. Moje sestra, její matka, mě prosila, abych celou věc dál neřešila. Podle ní Andrea jen potřebovala peníze.
Matěj se na gymnázium dostal. Mám z něj radost a nelituji času, který jsem mu věnovala. Za chování své matky nemůže.
Další materiály už ale nikomu z rodiny neposílám. Když mě někdo požádá o pomoc, raději si s dítětem sednu osobně.
Andrea si myslela, že když už neučím a své pracovní listy neprodávám, může je využít ona. Dodnes zřejmě nechápe, že nebyly volné jen proto, že jsem je připravila zdarma pro jejího syna.
