Článek
V našem panelovém domě je čtyřicet osm bytů a většina lidí se zná hlavně podle jmen na zvoncích. Před dvěma lety mě předseda společenství pan Král požádal, jestli bych mu nepomohla s administrativou. Pracuji jako mzdová účetní, takže jsem měla kontrolovat faktury, připravovat podklady pro externí účetní a hlídat, zda lidé platí zálohy. Pan Král byl poctivý člověk, ale s počítačem si příliš nerozuměl a každý e-mail si raději ještě vytiskl. Za práci jsem dostávala patnáct set korun měsíčně. Manžel mi říkal, že za tolik peněz bych neměla řešit cizí nedoplatky ani poslouchat sousedské stížnosti na výtah. Já mu odpovídala, že když to nevezmu já, nebude to dělat nikdo.
Na účtu chyběly peníze
Na jaře jsme měli konečně opravit střechu, která při větším dešti propouštěla vodu do horních bytů. Na účtu domu bylo něco přes dva miliony korun a první záloha stavební firmě měla činit šest set tisíc. Fakturu jsem zkontrolovala, vložila platbu do internetového bankovnictví a poslala panu Královi zprávu, aby ji potvrdil v telefonu. Za dva dny mi ale majitel firmy zavolal, že peníze stále nepřišly. Když jsem se přihlásila k účtu, všimla jsem si několika převodů, které jsem nepřipravovala. Během dvou dnů odešlo na čtyři různé účty celkem 487 tisíc korun. Zavolala jsem panu Královi a očekávala, že půjde o chybu nebo o platby, na které mi zapomněl říct.
Ještě ten večer jsme svolali výbor a druhý den už o chybějících penězích věděl celý dům. Přístup do bankovnictví jsme měli já a pan Král, ale platby mohl svým telefonem potvrzovat pouze on. Většina sousedů tento rozdíl neznala nebo ho nechtěla poslouchat. Pan Král v domě bydlel od jeho postavení, zatímco já jsem se přistěhovala před osmi lety. Lidé mě nepřestali zdravit úplně, ale začali se na mě dívat způsobem, který se nedal přehlédnout. Nejhorší chvíle přišla, když se můj třináctiletý syn Matěj vrátil ze školy a zeptal se, jestli jsem opravdu vzala peníze na střechu. Jeden spolužák mu to prý řekl před celou třídou.
Banka převody prověřovala a policie si vyžádala výpisy i údaje o přihlášení. Bylo z nich vidět, že jsem platby nevytvořila a že je pan Král potvrdil ze svého telefonu. On ale stále tvrdil, že si na žádné takové převody nevzpomíná. Když jsem za ním přišla s vytištěnými výpisy, všimla jsem si vedle pevné linky papíru s nápisem „bezpečnostní oddělení banky“. Pod ním byla čtyři čísla účtů a jména, která se shodovala s údaji u podezřelých plateb. Pan Král papír nejprve zakryl novinami, ale potom se posadil a přiznal, že mu několik dní volal údajný pracovník banky. Tvrdil mu, že účet společenství napadli podvodníci a peníze je nutné rychle převést na chráněné účty.
Bál se přiznat pravdu
Muž v telefonu panu Královi namluvil, že nesmí nic říct ostatním členům výboru, protože jeden z nich může s podvodníky spolupracovat. Pan Král podle jeho pokynů potvrdil všechny čtyři převody a pokaždé čekal, že se peníze během několika hodin vrátí. Když pochopil, co se stalo, nedokázal to nikomu přiznat. „Nemohli bychom zatím říct jen to, že někdo napadl účet?“ zeptal se mě. Tvrdil, že se před lidmi v domě nemůže ukázat a že jeho žena o ničem neví. Chápala jsem, že se stydí, ale mezitím už sousedé podezírali mě a můj syn kvůli tomu poslouchal poznámky ve škole. Řekla jsem mu, že na příští schůzi musí zaznít celá pravda.
Do společné místnosti v přízemí přišlo přes třicet vlastníků a několik dalších lidí stálo na chodbě. Popsala jsem převody, ukázala výpisy a vysvětlila, že platby vytvořil a potvrdil pan Král podle pokynů podvodníka. On seděl vedle mě a nakonec všechno potvrdil. Několik lidí ho začalo litovat, protože podobné telefonáty podle nich může uvěřit každý. Potom se jeden soused otočil ke mně a prohlásil, že jsem účet měla stejně kontrolovat častěji. Zeptala jsem se ho, jak často kontroluje svůj osobní účet a zda by během dvou dnů odhalil každou cizí platbu. Neodpověděl a v místnosti bylo najednou ticho.
Policie potvrdila, že jsme se stali obětí podvodu, peníze se ale získat zpět nepodařilo. Oprava střechy se odložila a vlastníci museli schválit mimořádný příspěvek. Pan Král odstoupil z funkce a já jsem ukončila práci pro společenství hned po předání dokumentů. Několik sousedů se mi osobně omluvilo, další začali znovu zdravit, jako by se nic nestalo. Nejvíc mě nezranilo jejich podezření, ale rychlost, s jakou se z něj stala jistota. Dnes má dům nový výbor, profesionální správu a přísnější pravidla pro platby. Mně už by ale práci pro naše společenství nikdo nenabídl ani za deset tisíc měsíčně.
