Článek
Rodič přivede dítě mezi prvními. V šatně mu sundá boty, předá ho učitelce a při odchodu bez rozpaků poznamená, že míří k bazénu. Odpoledne si pro něj přijde několik minut před zavřením.
Podobné situace popisují některé učitelky každé léto. Nevadí jim rodiče, kteří musejí chodit do práce. Rozčilují je ti, kteří mají volno, ale dítě přesto nechají ve školce od rána do večera. Podle nich už nejde o pomoc rodině. Jde o pohodlné odložení dítěte.
Rodiče na podobné výčitky reagují podrážděně. Školka je otevřená, dítě je přijaté a docházka je zaplacená. Proč by měli učitelce vysvětlovat, zda jdou do zaměstnání, k lékaři, nakupovat, nebo si na několik hodin lehnout k vodě?
Právě tady se z obyčejného letního dne stává spor, ve kterém se obě strany cítí ukřivděné.
Učitelka vidí ručník. Nevidí posledních šest měsíců
Pohled na rodiče, který po předání dítěte zamíří k vodě, dokáže vyvolat rychlý soud. Má volno, přesto se dítěte zbavil. Co jiného by to mohlo být než pohodlnost?
Jenže z několika vět v šatně nikdo nepozná celý život rodiny.
Možná má rodič za sebou noční směnu. Možná pracuje po večerech, protože přes den pečuje o děti. Možná je na ně sám a několik měsíců neměl jedinou hodinu bez křiku, vaření, uklízení a neustálého hlídání.
A možná si opravdu jen chce užít den bez dítěte.
Ani poslední možnost z něj automaticky nedělá špatného rodiče.
Rodičovství není soutěž v tom, kdo vydrží déle bez odpočinku. Člověk může své dítě milovat a současně toužit po několika hodinách ticha. Jedno volné dopoledne někdy zabrání tomu, aby vyčerpaný rodič strávil další týden podrážděný, křičel kvůli každé maličkosti a večer se nenáviděl za vlastní reakce.
Učitelka však nic z toho nevidí. Vidí jen dítě, které je ve školce od otevření, a rodiče s ručníkem přes rameno.
Ani otevřená školka není bezedné hlídání
Na druhou stranu nelze každé chování omluvit únavou.
Existují rodiče, kteří nechávají dítě ve školce každý dostupný den, přestože sami nepracují a mají možnost být s ním doma. Dítě přichází mezi prvními, odchází mezi posledními a stejný režim pokračuje celé léto.
Tady už nejde o jedno odpočinkové dopoledne.
Dítě nemusí každý den navštívit zoologickou zahradu, aquapark nebo drahý tábor. Nepotřebuje ani exotickou dovolenou. Potřebuje ale zažít, že prázdniny nejsou jen běžný školkový režim v menší třídě.
Potřebuje občas nemusit vstávat. Potřebuje pomalé ráno, obyčejný oběd doma, procházku, návštěvu hřiště nebo den, kdy se prostě nic neděje.
A hlavně potřebuje cítit, že s ním rodiče chtějí trávit čas.
Jestliže dítě tráví celé léto ve školce jen proto, že dospělý chce mít každý den klid, není problém v učitelkách, systému ani nedostatku dovolené. Problém je v rodiči.
Čtyři týdny volna léto nevyřeší
Kritizovat rodiče je přesto snadnější než vyřešit jejich situaci.
Běžný zaměstnanec má minimálně čtyři týdny dovolené za celý rok. Nemůže je všechny vyčerpat během léta. Potřebuje část volna na Vánoce, provozní uzávěry, návštěvy lékařů a další dny, kdy dítě nemá kdo převzít.
Prarodiče navíc často stále pracují, žijí daleko nebo už nemají sílu hlídat malé dítě několik týdnů v kuse. Příměstské tábory mohou stát tisíce korun za jediný turnus a pro nejmenší děti ani nemusejí být dostupné.
Mateřské školy přitom nemají automaticky stejné prázdniny jako základní školy. Některé fungují téměř celé léto, jiné provoz omezí, zavřou na několik týdnů nebo děti převedou do jiné školky.
Pro rodiče bez pomoci širší rodiny tak letní provoz často není luxusem. Je jediným způsobem, jak dál chodit do zaměstnání.
Školka tedy není jen pro děti rodičů, kteří právě sedí v kanceláři. Neměla by se ale stát ani místem, kam dítě automaticky putuje pokaždé, když má rodič možnost zbavit se péče.
Nejvíc se soudí matky, které jsou doma s miminkem
Zvlášť tvrdé reakce míří na rodiny, ve kterých jeden rodič zůstává doma s mladším dítětem, zatímco starší chodí do školky.
Na první pohled je soud jednoduchý. Když je matka nebo otec doma, proč nemůže mít obě děti?
Péče o miminko však může znamenat přerušovaný spánek, kojení, návštěvy lékařů a celý den podřízený jeho režimu. Starší dítě mezitím čeká, až se sourozenec nají, uklidní nebo usne.
Ve školce může mít kamarády, pohyb a program, který mu vyčerpaný rodič s miminkem nabídnout nedokáže.
Ani tady ale neplatí, že více školky je vždy lepší. Jedna věc je nechat starší dítě mezi vrstevníky několik dopolední. Jiná je posílat ho tam každý den od rána do večera jen proto, že doma překáží.
Právo školku využít ještě neznamená, že každé její využití je automaticky dobré pro dítě.
Rodič není povinen hlásit, kam jde
Učitelky mají právo upozornit rodiče, že dítě je unavené, nezvládá spojenou třídu nebo ve školce tráví příliš dlouhé dny. To se přímo týká jeho pohody.
Neměly by ale rozhodovat, zda rodič smí jít k vodě, nakupovat nebo dvě hodiny spát.
Běžná docházka dítěte není odměnou za to, že jeho rodič právě pracuje. Pokud je školka otevřená a rodina dodržuje její pravidla, matka ani otec nemusejí každé ráno dokazovat, že mají dostatečně důležitý program.
Ponižující kontrola rodičů nic nevyřeší. Stejně jako nevyřeší nic představa některých dospělých, že otevřená školka znamená nárok na každodenní celodenní hlídání bez ohledu na potřeby dítěte.
Jeden den u vody není problém. Celé léto už může být
Hranice neleží mezi kanceláří a koupalištěm.
Rodič, který si jednou za čas odpočine, nedělá nic zavrženíhodného. Nemusí se cítit provinile jen proto, že zatímco dítě kreslí ve školce, on leží dvě hodiny na dece.
Problém začíná ve chvíli, kdy se z výjimky stane pravidlo.
Když dítě celé léto vstává brzy, tráví dlouhé dny ve školce a doma zažívá rodiče jen během uspěchaných večerů, nelze vše omluvit tím, že zařízení bylo otevřené.
Školka má rodině pomáhat. Nemá nahrazovat společné prázdniny ani zájem rodičů o vlastní dítě.
Jeden den odpočinku z nikoho nedělá špatného rodiče. Jestliže však dítě tráví ve školce celé léto jen proto, aby měl dospělý každý den klid, nejde už o pomoc. Jde přesně o ono odkladiště, před kterým učitelky varují.
