Článek
Když maminku pustili po operaci kyčle domů, založila Ivana rodinný kalendář.
Nazvala ho MÁMA – PÉČE.
Jitce přišla pozvánka v úterý večer. Klikla na Přijmout a vrátila se k práci.
Teprve ráno kalendář otevřela.
Pondělí od osmi do dvanácti:
JITKA – máma
Úterý:
JITKA – máma
Středa.
Čtvrtek.
Pátek.
Sobota byla zelená.
LUKÁŠ
Neděle růžová.
IVANA + děti
Další týden vypadal stejně.
A další.
Jitka napsala do rodinné skupiny:
Proč tam mám všechny všední dny já?
Ivana odpověděla:
Protože pracuješ z domova ❤️
Jitka se dívala na srdce.
Pak napsala:
Pracuju z domova.
Jasně. Myslela jsem kvůli dojíždění.
Lukáš přidal:
Já jsem přes týden v Praze. Kdyby byl problém, přijedu.
Jitka přepnula zpátky do kalendáře.
Máma byla po výměně kyčelního kloubu a první týdny potřebovala nákupy, pomoc s kompresními punčochami a odvoz na rehabilitaci.
Problém tedy nebyl možnost.
Problém už byl naplánovaný.
V devět zavolala maminka.
„Jituško, koupila bys mi rohlíky?“
„Dneska?“
„Až pojedeš.“
„Kdo říkal, že jedu?“
„Ivanka.“
„Aha.“
„Ale jestli nemůžeš, tak samozřejmě nejezdi. Já to zvládnu.“
„Jak si dojdeš pro rohlíky?“
„Nějak.“
Jitka věděla, co znamená nějak.
Znamenalo to, že maminka nikam nepůjde a k obědu sní knäckebrot, který neměla ráda.
„Kolik?“
„Čtyři.“
Jitka koupila šest.
U maminky dva zamrazila.
„Zítra už by byly tvrdý,“ řekla.
„Já vím.“
Maminka seděla u kuchyňského stolu v županu. Chodítko měla postavené vedle sebe.
„To je příšerná věc.“
„Co?“
„Tohle.“
Ukázala na chodítko.
„Proč?“
„Člověk s tím vypadá starej.“
„Je ti sedmdesát tři.“
„No právě. Nemusím si ještě přidávat.“
Jitka jí pomohla s punčochou.
Sestra v nemocnici jim ukázala postup: obrátit skoro naruby, nasadit přes chodidlo, přes patu a potom postupně vytahovat.
„Au.“
Jitka přestala.
„Bolí?“
„Ne.“
„Řekla jsi au.“
„Protože je to nepříjemný.“
„Takže to bolí.“
„Ty se musíš pořád hádat?“
Jitka pokračovala.
„Au.“
Po punčochách udělala čaj.
Maminka vytáhla věnečky.
„Dej si.“
„Nechci.“
„Jeden.“
„Ne.“
„Tak půlku.“
Jitka snědla celý.
V půl jedenácté si na jídelním stole otevřela notebook.
„Ty budeš pracovat?“
„Ano.“
„Tady?“
„Mám poradu.“
Maminka chvíli mlčela.
„Tak jsi nemusela jezdit.“
Jitka vzhlédla.
Maminka to nemyslela ironicky.
To bylo skoro horší.
Ve čtvrtek měla Jitka videohovor s klientem.
Za zády jí byly vidět krajkové záclony a porcelánová labuť.
„Jituš.“
Maminka stála ve dveřích.
Jitka ukázala na sluchátka.
Maminka ukázala kamsi do chodby.
Jitka zavrtěla hlavou.
Maminka přišla blíž.
„Kde mám ten gel?“
Jitka si vypnula mikrofon.
„V koupelně.“
„Tam není.“
„V horním šuplíku.“
„Dívala jsem se.“
„Tak tam bude.“
Maminka se naklonila k monitoru.
„To je ten Němec?“
Jitka zavřela oči.
„Mami.“
„Já už jdu.“
Když si Jitka znovu zapnula mikrofon, klient se usmíval.
„No problem. Home office.“
„Ano.“
Jitka měla chuť vysvětlit mu, že právě proto je to problém.
Nevysvětlovala.
Večer napsala sourozencům:
Nemůžu jezdit každý pracovní den. Musíme se vystřídat.
Ivana:
Jasně. Jak?
Jitku odpověď z nějakého důvodu naštvala.
Nevím. Jsme tři.
Lukáš napsal:
Já přes týden fakt blbě. Odjíždím před šestou a večer jsem doma po sedmý.
Ivana:
Já bych zvládla některé středy. Pondělí mám porady, Út + Čt kroužky.
Jitka:
Já mám taky práci.
Ivana:
To přece nikdo nepopírá.
Potom:
Jen máš největší flexibilitu.
Jitka telefon odložila.
Flexibilita.
V práci jí to slovo připadalo pozitivní.
Flexibilní pracovní doba.
Flexibilní podmínky.
Flexibilní řešení.
V rodině znamenalo něco jiného.
Před třemi lety byla Jitka ta, která měla přes den čas čekat doma na technika kvůli mamčině novému kotli.
Čekala od osmi do čtyř.
Technik přijel ve čtvrt na pět.
Maminka jí potom přinesla bábovku.
„Ty jsi zlatá,“ řekla.
Jitka měla ten den odpracováno do půlnoci.
V pátek ráno otevřela rodinný kalendář.
Klikla na modrý blok.
JITKA – máma
Odstranit.
Program se zeptal:
Pouze tato událost, nebo všechny následující?
Klikla na všechny následující.
Modrá zmizela z pondělí.
Pak z úterý.
Ze středy.
Čtvrtka.
Pátku.
Najednou bylo v kalendáři hodně bílé.
Za dvě minuty napsala Ivana:
Proč jsi to smazala?
Protože jsme se na tom nedomluvili.
Lukáš:
Tak se domluvme.
Jitka:
Ano.
Nikdo chvíli nepsal.
Potom Ivana:
Tak kdy můžeš?
Jitka si přečetla otázku několikrát.
Tohle chtěla.
Aby se jí někdo zeptal.
Najednou nevěděla, co odpovědět.
Ve skutečnosti mohla v pondělí.
Také ve středu.
Pátek měla horší, ale kdyby přesunula dvě schůzky, zvládla by i pátek.
Napsala:
Středu.
Smazala to.
Napsala:
Po + St.
Také smazala.
Nakonec:
Středy. Ostatní podle domluvy.
Ivana poslala palec.
Lukáš také.
Večer se v kalendáři objevily nové barvy.
Pondělí růžové.
IVANA
Úterý zelené.
LUKÁŠ
Středa modrá.
JITKA
Čtvrtek růžový.
Pátek střídavý.
Jitka se na něj dívala.
Lukáš musel kvůli úterý změnit pracovní dobu.
Ivana ve čtvrtek poprosila manžela, aby vozil děti.
Bylo to komplikovanější.
Ale bylo to domluvené.
V pondělí dopoledne zavolala maminka.
„Jituško, nevíš, kam jsme daly ten gel?“
„Dneska tam má Ivana.“
„Já vím. Ta je v lékárně.“
„Tak počkej, až přijde.“
„Jasně. Já jen myslela, jestli si nevzpomeneš.“
Jitka si vzpomínala.
Horní šuplík v koupelně, úplně vzadu za vatovými tampony.
„Nevím,“ řekla.
„Dobře.“
„Zkus ten horní šuplík.“
„Ten jsem prohledala.“
„I vzadu?“
Chvíli bylo ticho.
Pak cvakla zásuvka.
„Je tady.“
„Vidíš.“
„Děkuju.“
„Není zač.“
Jitka zavěsila.
V úterý přišla do rodinné skupiny fotografie.
Lukáš vyfotil maminku s chodítkem před domem.
Další kolo kolem baráku ��
Ivana přidala srdce.
Jitka také.
Ve středu jela Jitka.
Přivezla nákup.
Navlékla punčochy.
Našla ovladač, který maminka hledala už od rána.
Uvařily si kávu.
„Nemusíš tu být do dvanácti,“ řekla maminka.
„Já vím.“
„Klidně jeď.“
„Já vím.“
Jitka nikam nejela.
Seděly v kuchyni a maminka jí vyprávěla, že sousedka z druhého patra se rozešla s přítelem.
Tentokrát Jitka notebook ani nevytáhla.
Před odchodem se podívala na další týden v kalendáři.
Středa byla modrá.
Jenom středa.
„Přijedeš zas?“ zeptala se maminka.
„Ve středu.“
„Nemusíš.“
Jitka si oblékla bundu.
„Já vím.“
Když večer otevřela pracovní kalendář, zjistila, že na příští středu má od deseti poradu.
Chvíli hledala jiný termín.
Ve čtvrtek nemohl klient.
V úterý nemohla kolegyně.
Jediný volný čas byl v pátek.
Jitka poradu přesunula.
Potom se podívala na rodinný kalendář.
Příští středa zůstala modrá.
Na tu následující zatím nikdo nic nenapsal.
Jitka na ni klikla.
Nová událost.
Do názvu napsala:
JITKA – máma
Nastavila osm až dvanáct.
Chvíli měla kurzor nad možností Opakovat každý týden.
Pak zvolila:
Nikdy.
Uložila.
