Článek
Když jsem se nastěhovala k Lucii, působila úplně normálně. Každá jsme měly svůj pokoj a o kuchyň s koupelnou jsme se dělily.
Hned první večer mi řekla, že má ráda pořádek a hlavně soukromí. Souhlasila jsem. Netušila jsem, že soukromí platí jen pro její pokoj.
Halenka se vrátila mokrá
Nejdřív jsem nemohla najít černou halenku. Věděla jsem, že jsem ji večer pověsila do skříně, protože jsem ji chtěla druhý den do práce.
Ráno tam nebyla.
Po dvou dnech se objevila na sušáku v koupelně. Mokrá a vytahaná.
Lucie tvrdila, že si ji spletla se svojí. Bylo to trochu zvláštní, protože ona nosila velikost S a já L. Nechtěla jsem se ale hádat kvůli jedné halence.
Pak zmizela rtěnka. O několik dní později náušnice. Jednou jsem našla svůj parfém u ní na stole.
„Asi jsem ho tam omylem odnesla,“ řekla.
Jistě. Můj parfém zřejmě odešel do jejího pokoje sám.
Každé ráno jsem počítala věci
Začala jsem si dávat větší pozor. Kosmetiku jsem nosila do pokoje a dražší věci dávala dozadu do skříně.
Přesto pořád něco mizelo.
Jednou jsem přišla z práce dřív a Lucie stála před zrcadlem v mém svetru. Ani se nezalekla.
„Sluší mi?“ zeptala se.
Řekla jsem jí, že mi vadí, když chodí do mého pokoje a bere si moje oblečení.
„Vždyť si ho jen zkouším,“ odpověděla. „Děláš z toho zbytečné drama.“
Podle ní jsme byly spolubydlící, takže si zřejmě myslela, že máme společnou lednici, koupelnu a také můj šatník.
Od té doby jsem před odchodem do práce kontrolovala, co kde mám. Večer jsem kontrolovala znovu.
Platila jsem nájem a doma vedla evidenci vlastních ponožek.
Na seznamce měla moje šaty
Jednou večer mi napsal kamarád Martin. Poslal mi profil ženy ze seznamky a zeptal se, jestli to není moje spolubydlící.
Byla to Lucie.
Na hlavní fotografii měla moje zelené šaty, které jsem si koupila na svatbu. Na další fotce držela moji béžovou kabelku.
Stála v našem obýváku a usmívala se. Celý outfit ji vyšel velmi levně. Nemusela si koupit vůbec nic.
Když přišla domů, ukázala jsem jí fotografie.
Čekala jsem, že se alespoň omluví. Místo toho se zeptala, proč mi to tak vadí.
Prý si věci jen půjčila. Prý je nepoškodila. A prý bych měla být ráda, že se jí moje oblečení líbí.
Řekla jsem jí, že do mého pokoje už chodit nebude.
Lucie se urazila. Dva dny se mnou nemluvila, jako bych udělala něco špatně já.
Zámek problém vyřešil
O víkendu jsem si koupila zámek na dveře. Lucie tvrdila, že je směšné zamykat si pokoj před vlastní spolubydlící.
Mně zase připadalo směšné hledat vlastní kabelku na seznamce.
Majiteli bytu jsem oznámila, že se odstěhuji. Za měsíc jsem našla malou garsonku.
Je dražší a sotva se do ní vejdu. Ale když ráno pověsím halenku do skříně, večer tam pořád je.
A když chci vědět, co má moje bývalá spolubydlící na sobě, už kvůli tomu nemusím kontrolovat vlastní skříň.
