Článek
S Jitkou se známe od střední. Byly jsme si blíž než sestry — svatby, děti, rozvody, všechno jsme prožily spolu. Jejího syna Vojtu jsem držela v náručí, když měl pár dní. Vozila jsem ho do školky, když Jitka nestíhala. Byla jsem prostě „teta Marcela“.
Loni na podzim se Vojta vrátil z ciziny. Už to nebyl kluk. Byl to dospělý, klidný chlap, který uměl naslouchat líp než většina mužů, které jsem kdy poznala. A já, čerstvě rozvedená, se cítila poprvé po letech, že si mě někdo všímá.
Začalo to nenápadně. Přišel mi opravit počítač. Zůstal na kávu. Pak na večeři. Bavili jsme se do dvou do rána a mně došlo, že jsem se tak dlouho nesmála roky.
„Ty seš úplně jiná, než jak tě máma popisuje,“ řekl mi jednou a díval se na mě způsobem, ze kterého mi zrudly tváře jak holce.
„A jak mě popisuje?“ zasmála jsem se, abych zakryla rozpaky.
„Jako hodnou tetu.“ Odmlčel se. „Nejseš hodná teta.“
Měla jsem vstát a odejít. Místo toho jsem zůstala sedět.
Trvalo to týdny, než jsme si přiznali, co se děje. A ještě déle, než jsme překročili čáru, po které už není cesty zpět. Namlouvala jsem si, že je to nezávazné. Že to skončí, než někdo něco zjistí.
„Marcelo, já to necítím jako flirt,“ řekl mi jednou v noci úplně vážně. „Já se do tebe zamiloval.“
A já — místo abych mu vysvětlila, že jsem starší než jeho matka, že bych mu mohla dělat mámu — jsem řekla: „Já do tebe taky.“
Jitka to zjistila z jedné jediné zprávy, kterou Vojta zapomněl otevřenou v telefonu. Nezapomenu na její obličej, dokud budu žít.
„Tys mi vzala syna,“ řekla tiše. Ne křikem. To ticho bylo horší.
Snažila jsem se vysvětlovat, že jsem nic nevzala, že to nebyl plán, že cit není zločin. Ale ona jen zavrtěla hlavou a odešla. Za třicet let přátelství jsme si od té doby nenapsaly jediné slovo.
Dneska žijeme s Vojtou spolu. Lidé se za mnou otáčejí, sousedky si šeptají. Odhaduji, že polovina města si o mně myslí to nejhorší.
Nejtěžší ale není, co si myslí cizí lidé. Nejtěžší je, že jsem za lásku zaplatila kamarádkou, kterou už mi nikdo nevrátí. A kdybych se vás zeptala, jestli to za to stálo, sama neznám odpověď.
